Jak zjistit, jestli mám toxoplazmózu?

Test na toxoplasmózu se může provést u všech osob, které byly nebo jsou vystaveny riziku infekce. Test u ženy lze provést před nebo během těhotenství a získaný výsledek ukazuje, zda-li byla vystavena kontaktu s Toxoplasma gondii před nebo během těhotenství. Pro diagnostiku a zjištění infekce plodu lze v některých případech vyšetřit plodovou vodu. Test může být proveden u imunokompromitovaných osob s příznaky podobnými chřipce nebo osob, které mají příznaky svědčící pro toxoplasmózu. U těhotných žen se vyšetření na toxoplasmózu neprovádí rutinně. Je však výhodné zjistit, zda-li byla žena infikována před těhotenstvím či nikoliv. Protilátky mohou být vyšetřeny v rámci tzv. TORCH panelu. K průkazu DNA T. gondii se vyšetřují vzorky krve, mozkomíšního moku a plodové vody. K průkazu T. gondii se někdy histologicky vyšetřují biopsie získané z postižených lymfatických uzlin. Kultivační vyšetření se běžně neprovádí. Zjištění IgM a IgG protilátek proti T. gondii umožňuje diagnostiku akutní nebo chronické infekce a významnou roli hraje i stanovení avidity IgG protilátek. Ihned po primární infekci T. gondii dochází k produkci protilátek tříd IgM, IgA a IgE s následnou produkcí protilátek třídy IgG. Jejich kombinací lze dobře určit dobu primární infekce a řešit problém toxoplasmózy u gravidních žen. Produkce IgM a IgA trvá relativně krátce, pouze několik měsíců, zatímco protilátky IgG zůstávají přítomny po celý život. V čase akutní infekce je možno použít samostatně stanovení protilátek IgM a IgA jako bezpečné markery akutní infekce, pozdější stanovení IgM je již méně spolehlivé. Stanovení avidity IgG protilátek umožňuje VII ještě přesněji určit dobu primární infekce, nízká avidita je charakteristická pro akutní infekci a vysoké hodnoty pro pozdější stádia infekce. Stanovení IgG a IgM protilátek se používá i k diagnostice kongenitální toxoplasmózy u novorozenců. Detekce specifických IgM a IgA protilátek v séru novorozence je považována za přímý důkaz kongenitální infekce. Kdy je vyšetření požadováno? U těhotných žen se vyšetření na toxoplasmózu neprovádí rutinně. Je však výhodné zjistit, zda-li byla žena infikována před těhotenstvím či nikoliv. Pokud nebyla žena před těhotenstvím infikována toxoplasmózou a je během gravidity vystavena prostředí s kočičími exkrementy nebo pokud konzumuje syrové nebo nedostatečně tepelně upravené maso či jinak kontaminovanou potravu, případně pokud pije vodu ze závadného zdroje, mělo by se vyšetření na toxoplasmózu průběžně provádět. Vyšetření se může opakovat několikrát během těhotenství. Pokud je toxoplasmóza zjištěna, opakovaná vyšetření slouží ke sledování imunitní odpovědi. Pokud není toxoplasmóza prokázána, opakovaná vyšetření se provádějí zejména v případech, kdy žena nezmění své návyky a trvale je vystavena riziku infekce. Vyšetření protilátek se provádí rovněž jak u osob imunokompetentních tak těch s oslabeným imunitním systémem, u которых se vyskytují příznaky připomínající chřipkové onemocnění nebo příznaky upomínající toxoplasmózu. Molekulárně - genetická vyšetření se provádějí u imunokompromitovaných osob nebo v těch případech, kdy se zjišťuje, zda-li nedošlo k infekci plodu. Plodová voda se vyšetřuje u matky s akutní infekcí, která je potvrzena např. průkazem pozitivního titru IgM protilátek proti T. gondii.

Vyšetření pomůže určit, jestli má daná osoba infekci, měla infekci, nebo nebyla nikdy infikovaná. Přítomnost protilátek ještě neznamená stoprocentní přítomnost infekce, je nutné doplnit další vyšetření a výsledek je nutno interpretovat vzhledem ke klinickému stavu dítěte/ženy. Vyšetření protilátek pomůže správně diagnostikovat daný problém a nastavit správná opatření. Vyšetření může být provedeno u novorozenců, u kterých jsme prokázali následující příznaky: srdeční poruchu, ztrátu sluchu, žloutenku, záchvaty, opoždění psychomotorického vývoje, nízkou porodní hmotnost, zvětšená játra nebo slezinu, nedostatek krevních destiček, šedý zákal. Při vyšetření novorozence je možné použít krev z pupečníku nebo krev ze žíly.

Diagnostika: Vrozená toxoplazmóza se často diagnostikuje pomocí krevních testů u matky a dítěte. Léčba: Pokud je diagnostikována včas, léčba antibiotiky může pomoci snížit riziko komplikací pro dítě. Léčba toxoplazmózy Léčba toxoplazmózy závisí na věku pacienta, závažnosti infekce a zda je pacient těhotná. Většina zdravých dospělých, kteří vykazují mírné příznaky, často nepotřebuje léčbu, protože příznaky obvykle odezní samy o sobě. Nicméně v některých případech může být nutná léčba, zejména pokud je pacient imunokompromi­tovaný. Antibiotika: Léky jako pyrimethamin a sulfadiazin se často používají k léčbě toxoplazmózy. Těhotenství: Pokud je těhotná žena infikována, může být nutná léčba k zabránění přenosu infekce na plod. Imunokompromi­tovaní pacienti: U pacientů s oslabeným imunitním systémem může být léčba delší a intenzivnější.