Diagnostika roztroušené sklerózy (RS) prošla za posledních několik desetiletí obrovským vývojem.
Zásadním, dá se říci, až triumfálním zlomem byl vynález magnetické rezonance.
Ta odhalí aktivitu nemoci dokonce i v případě, že se navenek nic neděje a nové obtíže nepozorujete.
Pokud jde o symptomy nemoci, základním kritériem, aby se dalo hovořit o RS, jsou tzv. diseminace v prostoru a diseminace v čase.
To znamená, že některá z vyšetřovacích metod musí prokázat postižení více částí centrálního nervového systému a zároveň delší průběh onemocnění.
Po vyslovení podezření na roztroušenou sklerózu vám velmi pravděpodobně bude indikováno vyšetření mozku magnetickou rezonancí.
Tento sofistikovaný přístroj dokáže zobrazit i drobná zánětlivá ložiska.
Dalším vyšetřením využívaným v diagnostice RS jsou tzv. evokované potenciály.
Jde o elektrofyziologické lékařské vyšetření, které sleduje aktuální elektrickou aktivitu vašeho mozku (EEG) v reakci na podněty zvenčí.
K vyšetření evokovaných potenciálů se používají přístroje a elektrody, účelem je změření rychlosti přenosu nervových signálů nervovými drahami.
V případě, že se RS projeví očními příznaky, je také využívána optická koherenční tomografie (OCT).
Toto vyšení provádí zpravidla oční lékař nebo neurooftalmolog.
Neinvazivním a zcela nebolestivým způsobem do pár minut přinese lékaři podrobné informace o stavu sítnice a o jejích jednotlivých vrstvách na jakémkoliv místě, které je třeba zobrazit.
Vyšetření mozkomíšního moku je další možností, kdy je mozkomíšní mok tekutina, jež obklopuje mozek a míchu.
S trochou nadsázky lze říci, že nám může poskytnout o centrálním nervovém systému podobné informace, podobně jako krev o jiných orgánech.
K odběru mozkomíšního moku slouží lumbální punkce, jež se provádí vpichem do páteřního kanálu v bederní oblasti.
Z bezpečnostních důvodů je tak činěno v místě, kde už není mícha, ale jen zmíněné obaly a mozkomíšní mok.
Vyšetření se nemusíte obávat, nejde o nic dramatického, lumbální punkci lze provádět i ambulantně.
Vhodné je použití atraumatické jehly, ta má hrot ve tvaru tužky a otvor pro odběr po straně, netraumatizuje proto mozkomíšní plenu – obal míchy – a nevytváří se otvor, kterým by mok po výkonu odkapával do podkoží.