Jak se diagnostikuje obezita?

U dospělých s běžnou tělesnou stavbou za obezitu považujeme stav, kdy je Body Mass Index (BMI, vypočtený jako tělesná hmotnost v kilogramech dělená druhou mocninou tělesné výšky v metrech) vyšší než 30 jednotek a o nadváze hovoříme od 25 jednotek. BMI nad 30 je spojen se zvýšenými zdravotními riziky. Vyšší riziko výskytu cukrovky druhého typu je již při hodnotě BMI 28. U dětí tato kriteria nemůžeme použít, poněvadž poměr hmotnosti a výšky, a tedy i BMI, se během celého dětství a dospívání mění. Poměr výšky a hmotnosti se od narození do dospělosti výrazně mění, do jednoho roku hodnota BMI prudce stoupá, pak přibližně do šestého roku dítěte díky rychlému růstu klesá a nakonec do osmnáctého roku opět stoupá. Hodnocení dítěte podle zařazení jeho BMI do percentilových pásem Nejprve vypočítejte jeho BMI v BMI kalkulačce. Následně příslušnou hodnotu vyhledejte na levé svislé lince příslušného grafu k pohlaví, na vodorovné lince najděte věk dítěte a podle průsečíku zjistíte, v jaké percentilové hladině se dítě nachází. Nebo využijte BMI kalkulačku pro děti od 2 do 19 let věku. Percentilové pásmo Hodnocení dítěte podle BMI nad 99. percentil závažná obezita 97. – 99. percentil lehká obezita 85. – 97. percentil nadváha 75. – 85. percentil robustní Pozor na hraniční hodnoty Extrémní hodnoty percentilových pásem méně než 3 pro podvýživu a více než 99 pro závažnou obezitu musíte konzultovat s odborníky. V případě nad 90. percentil nebo jakýchkoliv pochybností navštivte svého dětského lékaře, pro kterého jsou především tabulky určeny.

Obezita bývá obvykle patrná na první pohled, ale při diagnostice je důležitý také její vznik, průběh i další přidružená onemocnění. Anamnéza Informace o životním stylu, prodělaných nemocích nebo užívaných lécích pomáhají lékaři zmapovat vývoj hmotnosti v souvislosti s důležitými životními událostmi a vztahem k pohybu. Index tělesné hmotnosti neboli BMI (Body Mass Index), dříve známý jako Queteletův index, patří v obezitologii k nejpoužívanějšímu měření. Výpočet se provádí vydělením hmotnosti v kilogramech druhou mocninou výšky v metrech – hmotnost v kg/(výška v m)2. Výsledek ale nerozlišuje mezi svalovou a tukovou tkání. Množství tukové tkáně se stanovuje pomocí speciálního přístroje. Hmotnost se dále posuzuje metodami, jakými jsou: Brocův index – přestože se jedná o jednodušší metodu, příliš se už nepoužívá, protože je méně přesná a vhodná pouze pro osoby s výškou 155–165 cm. Index vypočítáte vydělením hmotnosti v kg výškou v cm, od které odečtete 100, hodnotu pak vynásobte 100. Výsledek získáte v procentech. Ideální tělesná váha je 90–110 %, nad 115 % už jde o nadváhu. Rohrerův index – neboli index tělesné plnosti je ideální pro stanovení hodnot u osob v různých vývojových obdobích (například v pubertě, kdy je určení BMI komplikované). Spočítáte ho vynásobením hmotnosti v gramech 100 a výsledek vydělíte třetí odmocninou výšky v cm. Ideální hodnoty pro ženy jsou stanoveny mezi 1,25–1,5 a pro muže 1,2–1,4. Obvod pasu U nadváhy a nižších stupňů obezity se využívá také měření obvodu pasu. Měří se v polovině mezi dolním okrajem žeber a kyčlemi. Normální hodnoty u žen jsou do 80 cm a u mužů do 94 cm. Za obezitu se považuje obvod pasu nad 88 cm u žen a nad 102 cm u mužů. WHR index (waist to hip ratio) – výpočet se provádí vydělením obvodu pasu obvodem boků v centimetrech. Hodnoty nad 0,85 u žen a nad 1 u mužů jsou pak považovány za rizikové.