Jak se vyšetřuje inkontinence?

Pacient, který se svěří s inkontinencí svému lékaři, je většinou odeslán na odborné urologické vyšetření. Vyšetření zahrnuje anamnézu. Lékař vede s pacientem rozhovor, během něhož zjišťuje, kdy se inkontinence objevila poprvé, za jakých okolností se objevuje a jak je závažná. Lékaře také zajímají případné další nemoci a léky, které pacient užívá. V další fázi se provádí odběr moči k vyloučení infekce močových cest nebo jiných patologií. Velmi důležitou součástí diagnostiky je vyplnění tzv. mikčního deníku, kdy si pacient zapisuje během 24 hodin kdy a kolik tekutin vypije a kdy a kolik moči vyloučí. Potom zpravidla následuje lokální vyšetření močové trubice a močového měchýře pohledem a pohmatem. Pokud pacient trpí těžkou inkontinencí nejasného původu nebo byl v minulosti neúspěšně léčen, je nutné provést další doplňující vyšetření.

Lékař se podrobně vyptá na vaše aktuální obtíže a pohmatem provede vyšetření orgánů močového a pohlavního ústrojí. U pacientů s inkontinencí nebo s hyperaktivním močovým měchýřem je důležitým vodítkem ke správné diagnóze tzv. mikční deník, o jehož vyplňování vás lékař může požádat. Následně lékař stanoví předběžnou, nebo konečnou diagnózu. V případě potřeby vám předepíše léky či naplánuje další vyšetření. Například se může jednat o podrobnější laboratorní vyšetření moči a krve, kultivaci vzorku moči či u mužů o spermiogram. Standardně se pak dělá i ultrazvuk ledvin a močového měchýře, v některých případech pak i magnetická rezonance či CT. K urologovi se určitě objednejte také v případě, že se u vás objevil některý z typů inkontinence.

Prvotní vyšetření močové inkontinence provede všeobecný praktický lékař. Nejprve s pacientem projde jeho osobní anamnézu s cílem zjistit příčinu inkontinence, určit typ inkontinence, stanovit stupeň její závažnosti a připravit plán všech následných vyšetření. Urologické vyšetření zahájí lékař specialista vstupním pohovorem – tzn. během podrobného anamnestického rozhovoru zjišťuje veškeré potřebné informace o pacientově zdravotním stavu a jeho zdravotních obtížích. Lékař může požádat pacienta také o vyplnění speciálního dotazníku a vedení tzv. Mikčního deníku – jedná se o několikadenní záznam příjmu a výdeje tekutin, času močení, frekvenci močení, počtu úniků moči a závažnosti nucení na močení. Následuje fyzikální vyšetření, kdy specialista vyšetří pacienta pohledem, pohmatem, poklepem na močový měchýř a u mužů provede vyšetření prostaty per rectum. Součástí je stanovení BMI a posouzení mobility pacienta. Dále k základním vyšetřením patří laboratorní vyšetření krve a moči a GtkWidget. K potvrzení či upřesnění diagnózy může být využita také sonografie močového měchýře a ledvin z důvodu zhodnocení kapacity močového měchýře a množství moči, která zůstává v močovém měchýři po vymočení, popřípadě k vyloučení kamenů. V případě potřeby mohou být provedena další specializovaná vyšetření – např. urodynamické vyšetření, stress test, kalibrace močové trubice, cystoskopické vyšetření či uroflowmetrie.