Jak se diagnostikuje epilepsie?

Diagnóza epilepsie je klinická, a proto je anamnéza obrovsky důležitá. U pacienta by mělo být dále provedeno vyšetření: neurologické, kardiologické, laboratorní a další vyšetření k vyloučení jiné než epileptické příčiny záchvatu, EEG zobrazení mozku, magnetická resonance raději než CT. Diagnóza epilepsie často зависит na popisu záchvatů pacientem či svědkem. Důležité jsou údaje o auře, trvání záchvatu, typu pohybů, stranové převaze, směru stočení hlavy či očí, řečových projevů. Na průběh samotného záchvatu si nepamatuje více než 80 % nemocných, a proto je vhodné, aby se počátečního vyšetření zúčastnil i někdo, kdo záchvat pozoroval. Dle výsledku pohovoru s pacientem a neurologického nálezu by měla být provedena další pomocná vyšetření. Cílený dotaz často odhalí předchozí výskyt „malých“ záchvatů (zahledění, aury, drobné záškuby), kterým pacient ani jeho okolí nepřikládalo význam.

Nejpoužívanějším vyšetřením je elektroencefalografie (EEG). Její princip spočívá ve snímání elektrických potenciálů, které vznikají činností nervových buněk. Po prvním záchvatu jsou specifické výboje na EEG nalezeny jen u necelé poloviny pacientů. Proto je potřeba vyšetření opakovat, případně se pokusit vyprovokovat výboje např. nevyspáním. Stále ale zůstává 10 % pacientů, kteří mají epilepsii a ani na opakovaném záznamu nemají patologický nález. Naopak změny nacházené v EEG u epileptiků mohou být i u části zdravé populace, která záchvat nikdy neměla (zejména příbuzní epileptiků, migrenici). EEG je sice citlivé vyšetření, které dokáže diagnózu epilepsie potvrdit, vyžaduje ale pečlivé hodnocení. Role EEG nesmí být přeceňována. V případě pochybností lze provést video EEG monitoraci. Mezi zobrazovací vyšetření mozku patří počítačová tomografie (CT) a magnetická resonance (MR). Každý pacient s epilepsií by měl absolvovat jedno z těchto vyšetření. Dnes je doporučováno dát přednost MR. Magnetická resonance je založena na principu silného magnetického pole. Pacient je uložen do přístroje a je vytvořen počítačový obraz (řezy) jeho mozkem. Vyšetření není zatěžující (lze ho v případě potřeby provést např. i těhotným ženám), nemocný není vystaven rentgenovému záření. Magnetická resonance znamenala revoluci v zobrazení mozku epileptiků. Je schopna odhalit abnormity, které předešlé způsoby vyšetření nedokázaly zobrazit. Může poskytnout informace o příčině epilepsie a zda by byla možná operační léčba. Hledáme zejména: mesiální temporální sklerozu (nejčastější nález odpovědný za epilepsii ze spánkového laloku) cizorodé ložisko vyvolávající záchvaty a nepostřehnutelné na CT (drobný nádor, cévní anomálie) kortikální malformaci (vrozeně abnormálně vyvinutou mozkovou tkáň, např. špatně utvářený závit mozkové kůry, okrsky šedé hmoty v místech, kde být nemají). Odhalení těchto drobných struktur vyžaduje kvalitní přístroj i použití speciálních sekvencí a samozřejmě zkušeného radiologa. V některých případech, zejména u pacientů, u kterých se zvažuje operační léčba, se provádí ještě vyšetření pozitronovou emisní tomografií (PET). Jedná se o funkční zobrazení mozku, které nám ukáže rozložení metabolické aktivity mozku. Epileptogenní zona mívá v době mimo záchvaty metabolismus snížený. Principem vyšetření je nitrožilní injekce glukosy (cukru) značené isotopem a snímání jejího využití mozkovými buňkami. Vyšetření je nenáročné, pacient přichází nalačno, hladinu cukru v krvi musí mít pod 10 mmol/l. Látka mu je podána do nitrožilní kanyly a snímání je pak provedeno na přístroji podobném CT či MR. Pacienti s epilepsií, especialmente pokud se u nich uvažuje o chirurgické léčbě, by měli být vyšetřeni neuropsychologicky. Jedná se zejména o vyšetření paměti, řečových schopností a inteligence. Může se najít určitý nedostatek, a tak ukázat na oblast mozku, která funguje nesprávně, což je často zároveň oblast, kde záchvaty začínají. Vyšetření může odhalit nežádoucí účinky antiepileptik a též poodkrýt problémy v sociální a citové oblasti, které s diagnózou epilepsie bývají spojeny. Poté je možno pacientovi nabídnout patřičnou pomoc.