Zasáhnout může kohokoliv a jeho léčba může trvat i několik let.
Pokud nestačí pět, sedm dní na zotavenou a po návratu do práce máme znovu pocity totálního vyčerpání, demotivace, prázdnoty, tak už je stav vážnější.
Není tomu ale tak vždy, někdy i velmi stabilní člověk, díky tomu, že je zvyklý na svou stabilitu a běžné stresy nemá, nemusí být na projevy vyhoření připravený.
Vyhoření má několik stupňů.
Při prvních sice pracujete, ale demotivace, cynismus nebo nevíra ve smysl práce je poměrně vysoká.
Ve chvíli, kdy dojde k nejhoršímu a syndrom vyhoření propukne, paradoxně nejvíce fungují nejběžnější rady, které všichni znají - umět odpočívat, během dne nepracovat pět hodin v kuse, ale dávat si kratší přestávky, vyspat se, jíst zdravě a hodně se pohybovat.
Umět si nastavit hranici mezi prací a volným časem, umět vypnout telefon nebo nevybírat e-maily o víkendu.
Nejtěžší je ale podle něj to, že se tato opatření musí aplikovat každý den, nejlépe celý život.
Pokud ani to nepomůže, nezbývá než navštívit odborníka.