Jak diagnostikovat boreliózu?

Protilátky, které laboratoř stanovuje, se v krvi objevují za 3–6 týdnů po infikování klíštětem, poté je vyšetření vhodné absolvovat. Kdy neváhat s vyšetřením? Pokud jste měli přisáté klíště a máte podezření na lymeskou boreliózu, je nutné navštívit lékaře. Případně můžete ověřit zdravotní stav tímto vyšetřením. Nejdříve však 3-6 týdnů po infikování klíštětem. Složení balíčku: Borrelia IgM, IgG, odběr krve(vyšetření protilátek je prováděno metodou ELISA)

Lymská borelióza se přenáší klíšťaty rodu Ixodes ricinus. Samotná nákaza boreliózou u lidí může být diagnostikována pouze lékařem. Na trhu se objevila diagnostická metoda, díky níž si můžete ihned po vyndání klíštěte sami ověřit přítomnost patogenů lymské boreliózy. Test na boreliozu si můžete udělat i sami doma. Provádí se za pomoci krevního vzorku získaného píchnutím do prstu. Výsledek víte po 10-15 minutách. Poté můžete navštívit lékaře, který doporučí vhodnou léčbu.

Pro potvrzení tohoto závažného onemocnění je nezbytné laboratorní vyšetření. Kromě stanovení protilátek z krve, které je velmi náročné na správnou interpretaci, můžeme lymskou boreliózu diagnostikovat pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR). Jedná se o moderní metodu, která je stále více nasazována v klinické praxi. Pozitivní výsledek PCR lze interpretovat jako přímý průkaz přítomnosti patogenu v klinickém materiálu. Výsledky této reakce nejsou na rozdíl od sérologického vyšetření zkresleny předchozí vakcinací proti lymské borelióze. Jedná se o velmi citlivou metodu umožňující průkaz borelií z různého klinického materiálu. Ve fázi hematogenního rozsevu a při pozdějších rekurencích boreliózy endogenního původu mohou být bakterie prokazovány ze vzorků periferní krve. Pro vyšetření metodou PCR se odebírá 1 – 2 ml nesrážlivé krve do EDTA. Ke skladování a transportu je vhodná chladničková teplota +4 °C. Sérum nebo krevní plazma nejsou pro tento typ diagnostiky vhodné, protože přítomnost borelií v těchto materiálech nelze očekávat. Další možností je detekce bakterií v moči, která je přínosná především ve stadiích hematogenního rozsevu infekce. V pozdějších fázích onemocnění je metoda PCR velmi vhodná pro spolehlivou diagnostiku borelií v mozkomíšním moku nebo synoviální tekutině. Pokud potřebujeme vyšetřit synoviální tekutinu, moč a mozkomíšní mok, postačí odběr 0,5 – 2 ml materiálu do sterilní zkumavky bez transportního média. Skladování a transport by měly opět probíhat při teplotě +4 °C, pro dlouhodobé uchovávání je vhodné zamražení při -20 až -80 °C. Klinické vzorky pro průkaz lymské boreliózy metodou PCR je nutné odebírat v takových fázích onemocnění, kdy lze očekávat přítomnost patogenního mikroorganismu v odebraných materiálech. Je také možné vyšetřit na přítomnost borelií odstraněné klíště. Laboratoř společnosti SEVARON PORADENSTVÍ, s. r. o., nově zajišťuje průkaz Borrelia burgdorferi sensu lato metodou PCR.

Potvrdit podezření na lymeskou boreliózu pomocí krevních testů má různá úskalí. Běžně užívané metody jsou v některých případech nepřesné, a přestože kontrola ukáže negativní výsledek, pacient může být nakažen. Tzv. falešně negativní výsledky má až 30 % pacientů. Krevní vyšetření proběhlo příliš brzo po nákaze a v těle se ještě nestihly vytvořit protilátky. Pacient se nakazil takovým kmenem borelií, který nelze pomocí testů odhalit. Imunitní systém nereaguje na infekci tvorbou protilátek, rozbory krve tak boreliózu nemohou potvrdit. Dva nejpoužívanější krevní testy – ELISA a Western Blot – patří k nepřímým metodám. Vyhodnocuje se při nich přítomnost protilátek, nikoliv infekce samotné. Někteří odborníci doporučují provádět nejdříve jednodušší test ELISA a až podle jeho výsledků přistoupit k Western Blot. Jiní tvrdí, že vhodnější je rovnou provést test Western Blot. Více než polovina pacientů v chronickém stadiu nemoci má totiž při testu ELISA negativní výsledky, mentre Western Blot potvrdí pozitivitu. Krevní test PCR. Je považován za poměrně přesný, pokud se v krvi nachází DNA z borelií. I zde ale vzniká množství falešně negativních výsledků. Kultivace. Probíhá na speciálním materiálu v laboratoři, v případě borelií je ale velmi obtížná. Vyšetření mozkomíšního moku. Zkoumá se hladina protilátek a bílkovin v této tělesné tekutině, která obklopuje mozek a míchu.