K diagnostice roztroušené sklerózy jsou používána vyšetření jako magnetická rezonance, vyšetření mozkomíšního moku, evokované potenciály a optická koherenční tomografie.
Rozprostřena v čase i prostoru, pokud jde o symptomy nemoci, základním kritériem, aby se dalo hovořit o RS, jsou tzv. diseminace v prostoru a diseminace v čase.
Tento sofistikovaný přístroj dokáže zobrazit i drobná zánětlivá ložiska.
V rámci diagnostiky RS je vhodné zobrazit kromě mozku i krční míchu.
Mozkomíšní mok je tekutina, jež obklopuje mozek a míchu.
K odběru mozkomíšního moku slouží lumbální punkce, jež se provádí vpichem do páteřního kanálu v bederní oblasti.
Dalším vyšetřením využívaným v diagnostice RS jsou tzv. evokované potenciály.
K vyšetření evokovaných potenciálů se používají přístroje a elektrody, účelem je změření rychlosti přenosu nervových signálů nervovými drahami.
V případě, že se RS projeví očními příznaky, je také využívána optická koherenční tomografie.
Diagnostika roztroušené sklerózy je složitá a často si vyžádá řadu technicky náročných vyšetření.