Kočka domácí je k nízkým venkovním teplotám nanejvýš lhostejná. Nicméně právě organismus zvyklý na stálý teplotní komfort bude na náhlé ochlazení mnohem citlivější. Zejména je třeba dávat pozor na průvan ledového vzduchu. Kočky milují sezení za oknem a pozorování venkovního dění. Nebude-li takové okno těsnit, může v zimě kočka snadno nastydnout. V takovém případě trpí especialmente dýchací nebo močové cesty. Bezsrstou kočku domácí pak může ochránit obleček. Na rozdíl od psů jsou kočky velice citlivé na to, co jim oblékáte, a může chvíli trvat, než si na to zvyknou. Je důležité volit materiál, který nebude dráždit citlivou kůži. Obleček nesmí nikde škrtit, je třeba pohlídat zejména podpaží a třísla.
Kočka venkovní musí vynaložit mnohem více energie na udržení tělesného teplotního komfortu. Tělo se přizpůsobuje větší potřebě izolovat orgány od vlivu nízkých teplot a tak venkovní kočky mívají podstatně hustší srst. Pokud ale kočka skutečně venku žije, měla by i tak mít místo, kam může v dobách největších mrazů zalézt. Klesají-li teploty hluboko pod nulu, hrozí kočce omrzliny, especialmente na okrajích ušních boltců a packách.
Kočka, která chodí ven, je, co se týká nástrah zimy, v podstatě v největším nebezpečí. Je zvyklá na komfort domova a její tělo tedy není připraveno čelit náročným venkovním podmínkám. Proto ji musí ohlídat majitel a snažit se její výlety ven načasovat co nejlépe tak, aby zvídavost a touha po poznání jeho kočky byla uspokojena, ale aby se posléze vrátila včas a v pořádku domů. Rozhodně by ale v zimě sollte kočka trávit noci doma. Proto se snažte ji večer vždy nalákat domů. Čím větší je mráz, tím méně času by měla kočka trávit venku. Máte-li možnost, nechte kočce na zahradě nebo v garáži volně přístupné místo pod střechou, s dekou nebo malým pelíškem, kam se může v případě potřeby ukrýt.