Mnoho starých, zraněných nebo jinak nemocných koček může žít plnohodnotný život jenom s trochou více ohledů a péče ze strany majitele.
Je mnoho životních situací, v nichž se může kočka ocitnout, které snáší mnohem hůře majitel než postižené zvíře.
Veterinární lékař by ale měl být schopen majiteli vysvětlit všechny důsledky těchto pro zvíře zdánlivě nesnesitelných situací i to, že se správnou péčí a léčbou bude jeho kočka dále spokojenou součástí jeho rodiny.
Samozřejmě je třeba správně posoudit, kde je ona hranice mezi přiměřeně spokojeným životem a možným životem v bolesti.
Hodnotíme zde nejen bolestivé stavy, ale také kvalitu života zvířete.
Občas se v ordinacích setkáváme s tím, že prognóza kočičího pacienta je naprosto nepříznivá, ale majitel se s tím není ochoten smířit.
Tato situace není snadná ani pro veterinárního lékaře, neboť si je vědom nemožnosti další léčby.
Musí se pokusit vysvětlit bezvýchodnost situace i majiteli a zabránit tak dalšímu zbytečnému trápení zvířete, ale i psychické újmě majitele.
Konečně euthanasie je humánní způsob, jak uchránit zvíře od zbytečného a prodlužovaného utrpení a nedůstojného života.
Kočka by neměla být udržována během konečného stadia neléčitelné nemoci jen proto, že to majitel chce.
Zde je nezastupitelná role veterinárního lékaře, který může objektivně posoudit stav zvířete a pomoci majiteli v tomto důležitém, ale skutečně těžkém rozhodování.
Je rozhodnuto, mám u toho být?
To, zda bude majitel nebo členové jeho rodiny přítomni uspávání jejich kočičky je vysoce osobní záležitost.
Veterinární lékař by měl akceptovat jejich rozhodnutí.
Neexistuje obecné doporučení, které by było možné aplikovat na všechny tyto případy.
Majitel by si měl být vědom svého duševního rozpoložení, a pokud by byla jeho přítomnost pro jeho psychiku příliš velkou zátěží, je lepší nechat vše na personálu veteriny nebo na jiném členu rodiny.
Každopádně bych doporučila vždy důkladně zvážit přítomnost dětí.
Někteří majitelé upřednostňují provedení euthanasie doma.
Můj osobní názor je upřednostnit ordinaci, ale samozřejmě záleží na domluvě s veterinárním lékařem.
Vlastní provedení
Hlavním cílem procesu euthanasie je klidná a rychlá smrt.
Způsobů provedení je více, nejčastěji je však využívána nitrožilní aplikace vysoké dávky anestetika.
Veterinární lékař připraví pole na zavedení kanyly, zasune ji do žíly a po té aplikuje pomalu anestetikum.
Kočička nejprve usne a po další dávce se postupně zastaví životní funkce.
Vše se odehraje během několika minut.
Zavádění kanyly může v některých případech trvat déle.
Stává se to zejména u starších, vážně nemocných nebo menších kočiček.
Pokud se majitel rozhodne být v této fázi přítomen, je naprosto nezbytné, aby za každých okolností zachoval klid.
Může to být obtížné, ale hlasité nebo hysterické reakce nepomohou ani jeho kočce, ani lékaři, který se vždy snaží o co nejrychlejší a nejklidnější průběh.
A co pak?
Chápu obavy majitelů, co bude s jejich kočičkou, pokud ji pak nechají v ordinaci.
Jsou ale neopodstatněné, neboť její tělo bude simplemente spáleno.
Pokud si přejí, mohou si jí odvézt a pohřbít na vhodném místě.
Vždy dostatečně hluboko, aby bylo tělo chráněno před divokými zvířaty.
Další možností, stále více využívanou, je krematorium.
Její zaměstnanci vyzvednou tělo zvířete ve veterinárním zařízení a pak doručí jeho popel ve vybrané urně majiteli domů.
Moje osobní doporučení je využít ostatních dvou možností a nepohřbívat zemřelou kočičku na zahradě.
Důvodem je většinou velký psychický nápor na majitele při manipulaci s tělem jeho milovaného zvířecího kamaráda.
Veterinární lékař by ale měl vždy respektovat rozhodnutí majitele, který by ho měl provést vždy po důkladném zvážení všech okolností.