Hysterektomie bylo to nejhorší, co jsem zažila v tomto těle.
Po dítěti jsem netoužila, a přitom jsem celý život polykala antikoncepci.
Bez dělohy jsem se konečně cítila „svobodná“.
Byla to však draze vykoupená svoboda.
Přesto že jsem se tělesně cítila v pořádku a v mém lůně a bříšku mě nic nebolelo, v mém životě nic nefungovalo.
Další nepříjemnost přišla po pěti letech od operace v podobě silné bolesti v ňadrech.
Někdy úplně zmizely, jindy jsem bolesti přežívala několik dní a takhle se to opakovalo několik měsíců.
Pak se dostavilo kompletní zpomalení metabolismu, cítila jsem se jako spící, malátně, neživá, břicho jsem měla pořád nafouklý, nic mi nechutnalo, nic mě nebavilo, jedla jsem jen z povinnosti, protože jsem musela něco jíst a všechno to bylo ještě horší.
Jak se zmenšovala ta hmota uvnitř mého břicha, způsobilo to napínání jizev po té operaci.
To mi způsobovalo silné bodavé bolesti na několika místech v těle.
Nikdo mi neřekl, že musím cvičit, aby se mi v břiše neudělaly bolestivé srůsty a aby ty jizvy po několika letech příšerně nebolely.