Trest by měl být tak důrazný, aby ihned přerušil nežádoucí činnost psa a odradil jej od dalšího pokračování, ale nesmí vyvolat bolest nebo strach.
Musí přijít přesně v okamžiku, kdy pes vykazuje nežádoucí činnost, nebo ještě lépe, když se právě k této činnosti odhodlává.
I vteřinové zpoždění trestu už je kontraproduktivní, to znamená, že je spíše ke škodě než k užitku.
Fyzické tresty nebývají účinné, naopak
Lidé si většinou pod pojmem „trest“ představují fyzickou inzultaci psa: bití nejrůznějšími předměty od vodítka a rákosky po noviny a papuče, škrcení na stahovacím obojku, vycukání, vytahání za kůži za krkem, povalení psa na záda a jeho držení na zemi, dokud „nezkrotne“ či „nevykáže podřízenost“ apod.
Nejčastějšími důvody bývají následující tři: Zpožděný trest:
Váš pes prožene cyklistu, pak radostně přiběhne k vám a vy mu vyprášíte kožich a uvážete ho.
Co jste tím potrestali.
Nikoli pronásledování cyklisty, ale pejskův radostný příchod k vám.
Takže zítra bude dál bez zábran prohánět cyklisty, jen s tím rozdílem, že už nebude spěchat zpátky k vám.
Ideální je vychovávat psy tak, abychom se trestům v klasickém pojetí zcela vyhnuli.
Většině lumpáren se dá předejít:
Vidím-li v dálce cyklistu, včas si psa přivolám.
K odvedení pozornosti psa od nevhodného objektu zájmu stačí mlasknutí, tlesknutí, výkřik (HEJ!) nebo rychlé hození čehokoli použitelného pejskovi pod nohy.
Jakmile se pes na nepatrný okamžik zarazí, musí přijít povel, který mu řekne, jak se má zachovat.
Neposlechne.
Asi nemá povel správně procvičený a zažitý.
Nebo jsme zvolili málo důrazný prostředek.
Nebo jsme nereagovali dost rychle…
Takže kdo udělal chybu a zaslouží trest.