Jak se trestá pes?

Musíte-li přistupovat k fyzickým trestům, pravděpodobně nejste dobrým chovatelem. Tento způsob trestání Vám autoritu nezaručí. V psovi vůči Vám nahlodáte nedůvěru a postupem času se Vás začne bát. Rozhodně tedy psa nikdy nekopejte, silně ho neplácejte, ani mu silně netlačte na záda nebo na hlavu, prudce ho netahejte za vodítko. Vězte, že po čase důrazný hluboký hlas, udělá více užitku, než rána rukou, nebo bezhlavé ječení. Hluboký hlas připomíná psovi vrčení, proto na něj reaguje nejlépe. Vše je o trpělivosti a tréninku. Chcete-li psa odnaučit jistému chování, buďte vynalézaví.

Pes se trestá fyzickými tresty, jako je třepání za kůži, chytání za čumák, nebo převracení psa na záda, avšak použití fyzických trestů může vytvořit silné negativní asociace v mysli psa. Ty pak zvyšují úzkost z určitých podnětů, což může vést k nepřiměřenému strachu anebo agresi. Chytnutí za čumák ze strany člověka je bráno jako nepřiměřený trest. Třepání za kůži psi používají, jen když se snaží kořist zabít, nebo při vážně míněných soubojích s ostatními psy. Jestliže tento trest použije člověk, vyvolá to v psovi buď strach z ruky a zmatek, nebo v horším případě i agresivní obrannou reakci, protože pes se cítí ohrožený na životě. Převrácení na záda psa není pociťováno jako trest, ani jako neúspěch, ale slouží to k vyřešení konfliktu.

Musíte-li ale štěně při výchově potrestat, nebijte ho. Štěně ihned pochopí způsob, kterým ho trestá jeho matka. Chyťte ho pevně za kůži na krku a chvíli držte. Nesmíte povolit, ani když štěně bude hlasitě protestovat. Stisk uvolněte až za několik vteřin. Trestejte ihned zejména jakékoli projevy agresivity nebo dominance. Buďte vždy zcela důslední jak při odměňování, tak při trestání. Po správně vykonaném povelu by měla vždy následovat ihned pochvala a odměna, stejně tak pokárání by mělo následovat bezprostředně po prohřešku.

Při trestání - lépe řečeno při vyjádření naší dominance v hierarchii „rodinné smečky“ – není nutné volit hned ty nejtvrdší prostředky. U většiny psů dostatečně zapůsobí již zvýšený hlas. Pro důraznější pokárání pak čtyřnohého provinilce vytřepeme za kůži na krku. Bití v naprosté většině případů opravdu není potřeba. Základní pravidlo zní: Psa chvalte nebo trestejte bezprostředně po jeho činu a nikdy jinak. Účinnější než trest je pochvala a odměna.

Tresty jsou často nadužívané, nepřiměřené, neadekvátní danému chování, špatně načasované. Trest v žádném případě nemusí být jen fyzický, jak si lidé představují. Věděli jste, že trestem může být pro psa třeba i zavření do kotce, pokud to nemáme dobře naučené, nebo připnutí na vodítko, když si zrovna tak krásně venku lítal s kamarádem. Podle B. F. Skinnera jde o nepříjemný důsledek určitého chování, který by měl snižovat pravděpodobnost jeho dalšího výskytu. Neposkytují psovi žádnou zpětnou vazbu, jak to příště udělat jinak, lépe – slouží jen jako bariéra „tohle nedělej“. Správně přiměřené zastaví dané chování. Ne vyřeší příčinu toho, proč se pes tak choval, a neporadí mu, jak to příště udělat lépe.

Trest by měl být tak důrazný, aby ihned přerušil nežádoucí činnost psa a odradil jej od dalšího pokračování, ale nesmí vyvolat bolest nebo strach. Musí přijít přesně v okamžiku, kdy pes vykazuje nežádoucí činnost, nebo ještě lépe, když se právě k této činnosti odhodlává. I vteřinové zpoždění trestu už je kontraproduktivní, to znamená, že je spíše ke škodě než k užitku. Fyzické tresty nebývají účinné, naopak Lidé si většinou pod pojmem „trest“ představují fyzickou inzultaci psa: bití nejrůznějšími předměty od vodítka a rákosky po noviny a papuče, škrcení na stahovacím obojku, vycukání, vytahání za kůži za krkem, povalení psa na záda a jeho držení na zemi, dokud „nezkrotne“ či „nevykáže podřízenost“ apod. Nejčastějšími důvody bývají následující tři: Zpožděný trest: Váš pes prožene cyklistu, pak radostně přiběhne k vám a vy mu vyprášíte kožich a uvážete ho. Co jste tím potrestali. Nikoli pronásledování cyklisty, ale pejskův radostný příchod k vám. Takže zítra bude dál bez zábran prohánět cyklisty, jen s tím rozdílem, že už nebude spěchat zpátky k vám. Ideální je vychovávat psy tak, abychom se trestům v klasickém pojetí zcela vyhnuli. Většině lumpáren se dá předejít: Vidím-li v dálce cyklistu, včas si psa přivolám. K odvedení pozornosti psa od nevhodného objektu zájmu stačí mlasknutí, tlesknutí, výkřik (HEJ!) nebo rychlé hození čehokoli použitelného pejskovi pod nohy. Jakmile se pes na nepatrný okamžik zarazí, musí přijít povel, který mu řekne, jak se má zachovat. Neposlechne. Asi nemá povel správně procvičený a zažitý. Nebo jsme zvolili málo důrazný prostředek. Nebo jsme nereagovali dost rychle… Takže kdo udělal chybu a zaslouží trest.