Jak poznat FIP?

Jak onemocnění poznám? Typicky se vyskytuje u koček do 2 let věku, obvykle mladších 1 roku. Klinické příznaky se liší dle dvou forem onemocnění, tzv. efuzivní (vlhká) a neefuzivní (suchá). O rozvinutí konkrétní formy onemocnění rozhoduje výkonnost imunitního systému. Prvními spolehlivými příznaky efuzivní formy jsou nechutenství a horečky, jež přetrvávají i po dlouhodobé léčbě antibiotiky. Časté bývá také nebolestivé zvětšování břicha (kvůli tvořícímu se výpotku). Mohou se objevit také zvracení, průjem, žloutenka a zánět slinivky břišní. Občas se vyskytují také potíže s dýcháním (namáhavé dýchání, někdy s otevřenou tlamou), které jsou zapříčiněny tvorbou výpotku v hrudníku. Pro neefuzivní formu jsou typické nervové příznaky (problémy s chůzí, kývání hlavou do stran, křeče,...) a změny na očích (zánět spojivek, přivírání víček, krvácení, zánět a srůsty v přední oční komoře). Pacienti bývají vyhublí a vykazují postižení více vnitřních orgánů. U některých pacientů se může objevovat kombinace příznaků obou forem onemocnění. Na veterině lze ještě udělat vyšetření krve, při němž mohou být zjištěny další typické změny. Konečná diagnóza je obvykle stanovena na základě klinických příznaků a nálezu z běžného hematologického a biochemického vyšetření krve.

Projevy nemoci FIP se nejčastěji vyskytuje u koček ve věku do dvou let. Onemocnění se projevuje několika formami. Efuzní forma (s výpotkem tekutin) onemocnění je charakteristická zvětšením dutiny břišní, kdy dochází k výpotku tekutin z cév do prostoru břicha. Výpotek postihuje i hrudník, což se projevuje obtížným dýcháním. Neefuzní forma se projevuje ochrnutím končetin, poruchou koordinace pohybu, kýváním hlavy, přítomností krve v přední oční komoře, zvětšením jater, sleziny, mízních uzlin apod. Diagnostika onemocnění Ne u každého jedince se projeví všechny zmíněné klinické příznaky najednou. Vzhledem k rozmanitosti těchto příznaků je zjevné, že široká bude i diferenciální diagnostika. Vychází z hematologického a biochemického vyšetření krve a z vyšetření přítomných výpotků. Dále je třeba provést RTG a sonografické vyšetření. V současné době je také dostupné sérologické vyšetření pro stanovení protilátek proti koronavirům a vyšetření pomocí PCR, které prokazuje přítomnost viru v organismu.

Diagnostika onemocnění se opírá o klinické projevy a pečlivou anamnézu. Možný stresový faktor, anorexie, hubnutí, zvětšení dutiny břišní, dechové obtíže, problémy s očima, aj. Serologická vyšetření jsou mnohdy diskutabilní. Onemocnění se projevuje několika formami. Efuzní forma onemocnění je charakteristická zvětšením dutiny břišní, kdy dochází k výpotku tekutin z cév do prostoru břicha, výpotek postihuje i hrudník, což se projevuje obtížným dýcháním otevřenou dutinou ústní. Neefuzní forma se projevuje parézou končetin, ataxií, kýváním hlavy, konjuktivitidou, přítomností krve v přední oční komoře, zvětšením jater, sleziny, mízních uzlin, atd.

K onemocnění dochází, protože koronaviry obzvlášť dobře mutují. Zdravé kočky s neporušeným imunitním systémem jsou zřejmě schopny této mutaci zabránit. Pokud je však imunitní systém kočky oslabený, neudrží virus pod kontrolou. To také vysvětluje, proč kočky ve věku od šesti měsíců do dvou let a kočky starší 14 let onemocní častěji. Dalším rizikovým faktorem je soužití mnoha koček na malém prostoru. Kočky se opakovaně nakazí navzájem. Zvyšuje se tedy nejen počet virů v kočce, ale také pravděpodobnost mutace viru. Ačkoli je kočičí koronavirus velmi nakažlivý, je infekce zmutovanou variantou FIPV velmi nepravděpodobná. Pokud je jedna kočka v domácnosti nakažená FIP, neznamená to automaticky, že budou nakažené i všechny ostatní. Přesto byste měli infikované kočky oddělit od ostatních zvířat v domácnosti.

Infekce může ze začátku probíhat bez jakýchkoliv příznaků, nebo jako přechodný průjem či rýma. Když dojde k rozvoji onemocnění, nejčastějším projevem bývá apatie, horečka přes 40 °C nereagující na antibiotika, průjem, hubnutí, nechuť k jídlu a zhoršené dýchání. Existují dvě formy nemoci, tzv. vlhká a suchá forma. U některých pacientů se může objevovat kombinace příznaků obou forem onemocnění. Vlhká forma tzv. efuzivní Dochází k prosakování krevních tekutin a séra z krevních vlásečnic do různých orgánů, což způsobuje hromadění tekutin a záněty v dutině hrudní, břišní nebo osrdečníku. Kočka ztrácí na váze, může se objevit žloutenka, zvracení a průjem, což způsobí dehydrataci zvířete. Většina koček zemře během několika týdnů na zástavu dýchání či srdeční činnosti, pokud se jí naplní plíce tekutinou, vlastně sama sebe utopí. Suchá forma tzv. neefuzivní V těle kočky nedochází k hromadění tekutin. Organismus se snaží s virem bojovat a reaguje tvorbou hnisavých ložisek na játrech, slezině, střevech, ledvinách. Tato forma onemocnění často uniká pozornosti a může se stát, že kočka uhyne, aniž by se zjistilo, že příčinou byla právě FIP. Nemocné kočky mohou přežívat celé roky, choroba se rozvíjí pomaleji, protože záněty jsou suché. Z příznaků můžeme pozorovat nervové příznaky jako problémy s chůzí, třes, ochrnutí, kývání hlavou do stran, křeče a změny chování. Infekční peritonitida je těžko diagnostikovatelná, krevní testy se nespecializují na virus FIP, ale na celý kmen koronavirů. Neexistuje žádný test, který by jednoznačně potvrdil nebo vyvrátil diagnózu FIP. Proto nám nestačí pouze provést test na přítomnost protilátek, ale je nutné posoudit celkový zdravotní stav kočky a ostatní laboratorní vyšetření jako je hematologické a biochemické vyšetření krve, kde je důležitý obsah bílkovin v krevním séru, který je při FIP zvýšený. Spolehlivá diagnóza není možná bez biopsie, někdy získáme jistotu až při autopsii.