Vakcinace fretek proti parvoviru

Očkování psů proti parvoviróze je naprosto zásadní preventivní úkon v chovu psů, který je velice spolehlivě chrání před nemocí zvanou parvoviróza psů. Parvoviróza je velice nakažlivé onemocnění, které je zvláště nebezpečné pro štěňata. Očkování je jediný spolehlivý způsob, jak štěňata ochránit před nemocí. S očkováním se začíná u štěňat od šestého týdne věku, potom následují jedna až dvě revakcinace. Poslední očkování by mělo proběhnout po 12. týdnu věku štěněte, zvláště u citlivých plemen psů, u psů v hromadných chovech a u štěňat, která se narodila očkovaným fenám. V případě výskytu parvovirózy v okolí, u štěňat neočkovaných fen a u citlivých plemen je lepší začít už šestý týden věku štěňat. Štěňata je nutné očkovat opakovaně, aby si každé štěňata Eventually vytvořilo protilátky, bez ohledu na to, kolik jich vypilo v mlezivu po narození. Psi starší dvou let onemocní parvovirózou jen vzácně, ale mohou vylučovat virus v trusu a stát se tak zdrojem nemoci pro zranitelná štěňata. Proto je zodpovědné očkovat pravidelně i starší zvířata. U dospělých, nikdy neočkovaných psů, stačí k vytvoření imunity očkování provedené dvakrát v intervalu 2–4 týdny a pak se pokračuje standardně jedenkrát ročně/1x za tři roky.

Parvoviróza je vysoce nakažlivé onemocnění, které postihuje psi a štěňata, zejména ta s oslabenou imunitou. Vakcinace fretek proti parvoviru je proto velmi důležitá. Je tomu tak částečně proto, že se virus velmi snadno šíří stolicí, slinami, močí a zvratky, ale i všemi dotykovými povrchy, na kterých je přítomna. Vakcinace štěňat a dospělých psů, zejména fen určených k chovu, je proto klíčová. Žádoucí je proto vybrat si štěně z profesionálního chovu, kde získáme štěně po prvních očkováních a odčervení doložených zdravotní knihou, než jedince z pseudochovu bez jakékoli rezistence na parvovirózu. Po získání štěněte bez doložených očkovacích souprav je lepší chránit jej minimálně dva týdny před就算 první návštěvou veterináře. Poté bychom měli dodržet školicí fázi funkční série. Vakcinační souprava je vždy dva až čtyři příspěvky, v závislosti na prostředí a riziku nákazy, a aplikace vždy od veterináře.