Kočka hrabe u jídla, protože to je instinktivní chování. Je to nenaučené od matky a vychází z chování divokých koček a kočkovitých šelem, které jsou v přírodě zvyklé zahrabávat část své kořisti a exkrementy. U kočičích matek je takový instinkt ještě silnější, neboť zahrabané zbytky potravy nepřilákají mrchožrouty ani predátory, kteří by mohli ohrozit její vrh koťat, když je zrovna pryč a loví. Navíc většina koček jí odnesenou kořist v místech, kde přespává. Zahrabání nesnězeného jídla je tak i prostředkem hygieny. Podle toho, že tento instinkt má většina kočkovitých šelem, lze usuzovat, že jde o skutečně hluboce zakořeněný instinkt sahající až k dávným společným předkům. Jedinec, který si po jídle jen tak mimoděk zahrabe packami bez velké snahy cokoliv přikrýt, už asi ani neví, co dělá. Ale cítí, že udělat se to musí.