Jak se zjišťuje žloutenka?

Žloutenka typu C se totiž nemusí na organismu vždy viditelně projevit. Laboratorní potvrzení nebo vyloučení infekce virem hepatitidy C, která bezpříznakově probíhá ve více než třech čtvrtinách případů, se provádí metodou průkazu přítomnosti specifických protilátek v krvi. Tato metoda potvrdí, zda se organismus setkal s hepatitidou kdykoliv v průběhu života. U pacientů s pozitivním nálezem protilátek je pak nutné ještě stanovit a kvantifikovat aktuální přítomnost virové RNA. K tomu slouží molekulárně biologická metoda polymerázové řetězové reakce v reálném čase. Laboratoř rutinně stanovuje také konkrétní genotyp hepatitidy, což je stěžejní pro nastavení vhodné léčby.

Žkladní vyšetření pro diagnostiku žloutenky se točí především kolem antigenů a protilátek proti nim. Antigeny jsou součásti viru. Lidské tělo je rozezná jako cizorodou látku a začne proti nim tvořit protilátky, které slouží k jejich polapení a následnému odstranění. U hepatitid se antigenů a protilátek hodnotí hned několik. Žloutenka typu B Původce hepatitidy B je poměrně komplexní vir, a proto je možné posuzovat v krvi hned několik antigenů a také protilátek proti nim. Lékař pomocí nich může hodnotit hned několik věcí. Zdali zrovna máte hepatitidu B, či jste ji někdy prodělali. K tomu slouží protilátky proti tzv. jadernému „core“ antigenu (antiHBc). Jejich pozitivita může znamenat přítomnost akutní či chronické hepatitidy nebo stav, kdy se ze žloutenky již uzdravujete. Můžete-li žloutenkou snadno nakazit někoho jiného. Zde mnohé napoví tzv. povrchový „surface“ antigen (HBsAg), který je vnější součástí viru. Pokud je tento test pozitivní, znamená to, že máte aktivní hepatitidu, a můžete tak nakazit své okolí. Dále toliko informaci ozřejmí přítomnost antigenu E (HBeAg), který je-li pozitivní, znamená činnost viru v těle. Dále o virové aktivitě hovoří množství detekovatelné virové DNA (VHB DNA). Jste-li vůči hepatitidě B imunní. To lékař pozná podle přítomnosti protilátek proti povrchovému antigenu (antiHBs). Tyto protilátky dotyčný tvoří, pokud se někdy se žloutenkou setkal a vyléčil se z ní, nebo pokud byl proti hepatitidě očkován. Je-li tento test pozitivní, znamená to, že nemůžete být infikováni, a tudíž nemůžete nakazit druhé. Žloutenka typu C U žloutenky typu C je pro lékaře orientace ve výsledcích o něco jednodušší. Může zjistit, zdali žloutenku máte, anebo jste ji prodělali, a to pomocí přítomnosti protilátek proti viru hepatitidy C (antiVHC). Dále je možné dokázat přítomnost viru v organismu pomocí genového materiálu viru, a to RNA VHC. V případě této žloutenky totiž po jejím prodělání nedochází ke vzniku celoživotní imunity, což znamená, že tato charakteristika není ani zjistitelná pomocí krevních testů. Diagnózou testy nekončí Pokud lékař stanoví diagnózu hepatitidy, vyšetřování tím nekončí. Pravděpodobně nastane hodnocení celkového stavu nemocného, podrobné zjišťování jaterních funkcí a na řadu mohou přijít i invazivní metody, jako je například jaterní biopsie.

Diagnóza se stanoví na základě klinických příznaků z krve, jsou vyšší jaterní testy a hodnota bilirubinu. Diagnózu potvrdí pozitivita protilátek (anti-HAV IgM v akutní fázi, anti HAV IgG). Přítomnost žloutenky je jeden ze symptomů onemocnění.

První podezření na hepatitidu vzbudí výsledky jaterních testů z krve, kde bývá zvýšená koncentrace bilirubinu a jaterních enzymů. Virové hepatitidy se diagnostikují ze vzorku krve, kde se zjišťuje přítomnost specifických antigenů nebo protilátek, respektive přítomnost nukleové kyseliny viru v krevním séru. U chronických hepatitid (trvají déle než 6 měsíců) se provádí jaterní biopsie (odběr vzorku jaterní tkáně) a histologické vyšetření k posouzení závažnosti změn. Žloutenka není jen zbarvení kůže, ale provází ji zažloutnutí očního bělma, úporné svědění a často tmavá moč a světlá stolice. Žloutenka se projevuje žlutým, žlutozeleným až žlutooranžovým zbarvením kůže, které má původ ve zvýšené koncentraci žlučového barviva, tzv. bilirubinu, v krvi.