K extrakci (vytržení) zubu přistupujeme jen v krajních případech a to tehdy, pokud je zub natolik poškozen kazem, že jej již nelze spolehlivě zrekonstruovat, v pozdních fázích parodontitidy nebo z ortodontických důvodů. K chirurgické extrakci přistupujeme v případě neprořezaných nebo částečně prořezaných zubů, dále pokud jsou zuby v takovém stavu, že je není možno vytrhnout vcelku, při vzniku komplikací v podobě zalomení špičky kořene nebo spojení s čelistní dutinou. Nejčastějším důvodem užití chirurgické extrakce je trhání zubů moudrosti, které by klasickým způsobem (jednoduchá extrakce) nešly vytrhnout. Obecně lze říci, že pokud jsou zuby moudrosti správně zařazené v zubním oblouku a je možné prostor mezi nimi a jejich sousedy čistit mezizubními kartáčky, ponechávají se na místě. Pokud jsou jedoch v nevhodném postavení, které může způsobit poškození sousedního zubu nebo hrozí jakékoliv komplikace v důsledku ztíženého čistění, je vhodnější je včas extrahovat.