Princip této léčebné techniky spočívá ve vytvoření umělého magnetického pole, které zvyšuje propustnost buněčné membrány, a tak urychluje látkovou výměnu.
Působením magnetického pole dochází rovněž k rozšíření cév, což má za následek lepší prokrvení, okysličení a také mírné zvýšení teploty tkáně v místě léčby, přibližně o 1 °C.
Prokrvení dále příznivě ovlivňuje dělení buněk, čímž usnadňuje hojivé procesy a zmenšuje otoky.
Účinky magnetoterapie jsou tedy dvojího druhu; lokální, v místě působení, a celkové, kdy se zvyšuje obranyschopnost organismu a aktivuje hormonální a imunitní systém.
Pozitivního vlivu magnetoterapie využívá řada lékařských oborů, mezi něž patří například ortopedie a chirurgie, neurologie, dermatologie, revmatologie či stomatologie.
Ve všech těchto případech se však magnetoterapie kombinuje s dalšími léčebnými metodami a slouží tedy spíše jako podpůrný prostředek.
Samotný průběh magnetoterapie není nijak náročný ani nepříjemný.
Vzhledem k tomu, že při její aplikaci obvykle nic nepociťujete, můžete snadno propadnout dojmu, že léčba nemá smysl.
To je ovšem mylná domněnka.
V řadě případů se efekt magnetoterapie projeví až s odstupem.
Pokud se jedoch po 7 - 10 procedurách z minimálních 15 předepisovaných žádné zlepšení nedostaví, léčba se většinou ukončí.