Jak se projevuje tularemie?

Postižení zajíci ztrácejí plachost, potácejí se při pohybu, jsou malátní, mají zježenou srst a dají se snadno chytit. U ostatních zvířat nejsou příznaky typické. U člověka se onemocnění tularémií vyskytuje v několika formách podle cesty přenosu infekčního agens do organismu, tedy od místa vstupu infekce. Nejčastější bránou vstupu je kůže. Může probíhat jako celkové onemocnění s vysokými teplotami, zvětšením sleziny nebo silné bolesti v oblasti břišní dutiny po pozření kontaminované stravy nebo vody, atypickým zápalem plic po vdechnutí původce nemoci, vředovitými změnami v místě poraněné kůže nebo spojivky, případně dojde ke zhnisání příslušných mízních uzlin. Nejzávažnější formou nemoci je plicní infekce. Onemocnění není přenosné mezi lidmi. V mnoha případech bývá stanovení diagnózy problematické, protože příznaky tohoto onemocnění bývají poměrně nespecifické, proto úspěšná léčba je závislá na včasném a přesném rozpoznání infekčního agens. Rekonvalescence bývá zdlouhavá, nemocní si stěžují na únavu a neurovegetativní obtíže.

Tularemie se projevuje horečkou a celkovou slabostí. Kutiní doba je závislá na způsobu infekce a virulenci bakterie a trvá 4–12 dní, někdy i více. Infekční dávka potřebná k vyvolání infekce je závislá na způsobu infekce. Zatímco při nákaze vdechnutím je zapotřebí pouze 5–10 buněk, při alimentární infekci je to 106 až 108 buněk. akutní forma: teplota, malátnost, ztráta plachosti; chronická forma: vyhublost, zvětšení a zhnisání mízních uzlin, ztráta ostražitosti a pohyblivosti. Netypickými příznaky jsou teplota, zrychlený dech, hubnutí. Onemocnění se vyskytuje v několika formách, které souvisí se způsobem nákazy (kožní cestou, vdechnutím, alimentární cestou). Společným znakem všech forem je horečka a celková slabost. Při poranění kůže dochází k nejčastější formě kožní (ulcerogladulární). Bakterie se pomnoží v místě průniku do kůže, kde vzniká vřed a zánět kůže. Postupně dochází k zánětu lymfatických uzlin a lymfatických cév. To se klinicky projeví zvětšením a bolestivostí uzlin, které mohou zhnisat a při provalení hnisu vznikají píštěle. Dojde-li k nákaze přes spojivku hovoří se o tzv. oční formě. Ta se projevuje hnisavým zánětem víček, oka a zduřením mízních uzlin. Forma plicní vzniká po inhalaci kontaminovaného prachu a projevuje se zánětem plic, kašlem, dušností a bolestí na hrudi. Po požití kontaminované potravy či vody se rozvíjí ústní nebo střevní forma. Při ústní formě dochází k zánětu podčelistních mízních uzlin (probíhá jako těžká angína). Při střevní formě jsou časté bolesti břicha, průjem, zvětšení sleziny.

Onemocnění se vyskytuje v several formách, které souvisejí se způsobem nákazy. Společným znakem všech forem je horečka a celková slabost. Při poranění kůže dochází k nejčastější formě kožní, vzniká vřed a zánět kůže. Postupně dochází k zánětu lymfatických uzlin a lymfatických cév. To se klinicky projeví zvětšením a bolestivostí uzlin, které mohou zhnisat a při provalení hnisu vznikají píštěle. Dojde-li k nákaze přes spojivku, hovoří se o tzv. oční formě. Ta se projevuje hnisavým zánětem víček, oka a zduřením mízních uzlin. Forma plicní vzniká po inhalaci kontaminovaného prachu a projevuje se zánětem plic, kašlem, dušností a bolestí na hrudi. Po požití kontaminované potravy či vody se rozvíjí ústní nebo střevní forma. Při ústní formě dochází k zánětu podčelistních mízních uzlin (probíhá jako těžká angína). Při střevní formě jsou časté bolesti břicha, průjem, zvětšení sleziny.