Při výběru morčete je důležité všímat si fyzických vlastností, jako je celkový tělesný stav, srst, oči, nos a uši.
Morče by nemělo být otylé ani vychrtlé a na těle by neměly být žádné otoky či bulky.
Rozhodně by neměla mít žádné lysiny, pokud se nejedná o zvláštní plemena.
Samozřejmě byste při hlazení neměli vidět zarudnutí kůže.
Oči, nos i uši jsou u zdravého zvířete čisté a průchozí.
Obzvláště kolem očí a nosu dejte pozor na vlhnutí, případně na zaschlé hleny.
Je-li možnost, a když to zvíře dovolí, podívejte se i na zuby.
Neměly by být přerostlé či vykřivené.
Chvíli také sledujte, jak morče dýchá.
Dech by měl být tichý a bez námahy, hvízdání, cvakání či bublání.
Také si povšimněte, jak vypadají ostatní morčata ve výběhu.
Důležitý indikátor je i temperament zvířete, morčátka jsou od přírody vitální a zvědavá, v dobrém stavu navíc nikdy nebývají letargická.
Všímejte si toho, jak morče reaguje na lidi, mělo by se začít projevovat po počáteční opatrnosti spíše zvědavě.
Pochopitelně byste měli vnímat i to, odkud si zvíře chcete vzít.
Úroveň péče chovatele či obchodu se zrcadlí i v jeho zdravotním stavu.
Klec by měla být čistá, s přístupem k čisté vodě a neměla by být přecpaná.
Obecně platí, že morče žijící v dobrých podmínkách netrpí stresem – a právě stres je jednou z bran nemocí.
Prodávající by měl být schopen rozeznat samičky od samečků, obvyklé je také oddělený chov.
Morče může zabřeznout ve velmi raném věku, už kolem čtvrtého týdne života.
Někdy je tendenci morče brát méně vážně než psy či kočky.
Štěně za několik tisíc lidé vybírají mnohem pečlivěji než malého hlodavce.
Pokud ale chcete předejít zlomeným srdcím, pak je opatrnost na místě.
Navíc pečlivým výběrem podpoříte zodpovědné prodejce oproti těm nepoctivým.
Obecně je lepší brát mládě od chovatelů než ze zverimexů, ale existuje mnoho výjimek na obou stranách.