Je naprosto v pořádku být smutný, plakat či jinak projevovat emoce.
Velmi nápomocné je se ze smutku vypovídat v rozhovoru s někým, kdo odchod mazlíčka také zažil a je schopný pochopit, jak se cítíte.
Vyhněte se rozhovorům s lidmi, kteří vám na váš smutek řeknou, že to přece byl jen pes/křeček, a že byste se měli konečně vzchopit.
Je důležité se s ním rozloučit, poděkovat mu za to, jaký byl a uvědomit si, co pro nás znamenal.
Můžete si s ním povídat nahlas nebo v duchu.
Vzpomeňte si na to hezké, co jste spolu zažili.
Následně, až se na to budete cítit, doporučuji zbavit se věcí, které vám po něm zbyly – v případě malých zvířat se bude jednat o klec, v případě většího zvířete o pelíšky, škrabadla, hračky, misky atd.
Věci odstraňte z očí, darujte nebo je prodejte.
Obvykle se na tyto kroky pozůstalí cítí až po několika dnech a je to tak v pořádku, neměli byste se do ničeho nutit.
Je dobré mít místo, kde můžeme památku svého mazlíčka uctívat.
Je jedno, jestli mu uděláte hrobeček nebo ho budete mít doma v urničce.
Pokud jste mazlíčkovi udělali hrobeček, můžete na něj zasadit květinu nebo strom.
Tím zhmotníte svou lásku k němu a můžeme o ni dále pečovat.
Jeden tip na konec Pokud bolest neustává a vy si třeba vyčítáte, že jste pro mazlíčka neudělali dost nebo dokonce máte pocit, že jste za jeho smrt nějakým způsobem zodpovědní, napište mu dopis.
Dopis pište vlastní rukou a naplno jeho psaní prožijte.
Napište, cokoliv vás napadne, jaké na mazlíčka máte vzpomínky, jak vám chybí, co si vyčítáte nebo jak moc si přejete mít ho zpátky.
Co s dopisem dále uděláte, je jen na vás, můžete ho zakopat, spálit nebo si ho schovat.
Pokud si ho schováte, uvidíte, že příště, až ho najdete, zaplaví vás při jeho čtení místo skličující bolesti ohromná láska a vděčnost.