Pes může být unavitelnější a hůře tolerovat fyzickou zátěž.
Po zvětšení srdce může vznikat kašel, zejména v noci nebo po aktivitě.
Postižený pes často kašle i při emocích, například když vítá majitele, nebo po delším štěkání a náhlém rychlém pohybu.
Často si může majitel všimnout , že pes v nočních hodinách neklidně spí, mění polohy nebo občas zakašle.
Při výrazném postižení pa dochází k dušnosti, jazyk psa má tmavou barvu, dýchání je obtížnější, rychlejší se zjevným úsilím.
Pes se při dušnosti nechce pohybovat, nemůže si lehnout.
V důsledcích městnání může dojít i k celkové slabosti, kolapsu nebo krátké mdlobě (synkopě).
Při oboustranném postižení srdce, které není včas a správně léčeno, pes ztrácí kondici, hubne, atrofuje svalovina žvýkačů, pletence lopatky, pánve, vystupuje hřbet a zvětšuje se břicho.
Šelest se objevuje již při mírných stupních postižení a lze podle něj včas problém odhalit.