Historie ceskoslovenských vlčáků

Československý vlčák je podle Michaely velmi všestranný pes. Československý vlčák byl cestou, jak se přiblížit vlkům. Československý vlčák je o něco vyšší, lehčí, má jemnější kostru a je žlutošedý. Bylo to československé plemeno, a když se v roce 1993 rozpadla republika, tak mezinárodní kynologická organizace FCI řekla, že si někdo musí vzít plemeno na starosti.

Počátek historie tohoto plemene se datuje od roku 1955, kdy se začalo s křížením karpatského vlka s německým ovčákem. Zpočátku bylo křížení prováděno jako vědecký experiment. Později se zrodila myšlenka vyšlechtit nové plemeno s cílem zachovat vlčí vzhled, zdraví a přitom upevnit povahové vlastnosti pracovního psa. První kříženci se narodili v roce 1958 a začali být označováni jako český vlčák. V sedmdesátých letech byla vytvořena dostatečně široká základna chovatelů pro založení klubu. V roce 1981 se podařilo získat souhlas Českého svazu chovatelů se zápisem československých vlčáků do Hlavní plemenné knihy psů v Praze a se založením Klubu chovatelů československého vlčáka. Federální výbor chovatelských svazů dal v roce 1982 souhlas s celostátní působností nového klubu a se založením slovenské pobočky Klubu. V roce 1989 bylo plemeno uznáno FCI na zkušební dobu a po 10 letech, v roce 1999 již definitivně, jako mezinárodně uznané plemeno. Zemí původu plemene je Československo, po rozpadu republiky se stala patronem plemene Slovenská republika.

V roce 1955 byl v tehdejší ČSSR, konkrétně v chovatelské stanici "z Pohraniční stráže" v Libějovicích v jižních Čechách zahájen pokus, jehož cílem bylo zjistit co nejvíce o chování vlka v zajetí a který měl také prokázat možnost odchovu potomků jak ze spojení vlka a feny, tak psa a vlčice a jejich další životaschopnost. K prvnímu úspěšnému krytí vlčice Brity psem Cézarem z Březového háje došlo na jaře roku 1958 - 26. května se pak narodilo 5 štěňat. V roce 1968 bylo v chovné stanici v Býchorech uskutečněno další křížení - tentokrát byl použit vlk Argo a fena německého ovčáka Asta z SNB a následně zde byla odchována i druhá filiální generace kříženců z této linie. V roce 1974 byl spojen vlk Šarik s kříženkou třetí filiální generace Xelou z Pohraniční stráže a také s fenou ČV Urtou z Pohraniční stráže - toto křížení bylo uskutečněno v novém kynologickém zařízení poblíž Malacek, které patřilo bratislavské brigádě Pohraniční stráže, kde působil pan František Rosík, který dlouhodobě spolupracoval s Ing. Karlem Hartlem. K poslednímu přikřížení vlka došlo v roce 1983, kdy bylo uskutečněno spojení vlčice Lejdy zapůjčené ze ZOO Ohrada v Hluboké nad Vltavou s německým ovčákem Bojar von Schotterhof. Začala cesta k mezinárodnímu uznání plemene - standard československého vlčáka byl schválen FCI dne 13. června 1989 v Helsinkách a vydán sekretariátem FCI pod číslem 332 dne 28. dubna 1994. Po deseti letech od schválení standardu FCI byli českoslovenští vlčáci znovu předmětem jednání - musela být totiž provedena obhajoba, jejímž cílem bylo prokázat životaschopnost plemene a plnění všech kritérií a na jejímž základě se plemeno Československý vlčák v roce 1999 definitivně dočkalo mezinárodního uznání.