Několik rodičů popisovalo, že než zaznamenali první epileptický záchvat, všimli si, že s jejich dítětem není něco v pořádku.
Někteří rodiče si nevšimli žádného specifického projevu, který by jim byl podezřelý, ale měli pocit, že jejich dítě není úplně zdravé.
Někteří rodiče, se kterými jsme hovořili, vzpomínali, že se epilepsie u jejich dítěte začala rozvíjet nenápadně.
Většinou rodiče popisovali, že první epileptické záchvaty nebyly natolik intenzivní a nápadné, aby si uvědomili, že se něco děje.
Postupný začátek epileptických záchvatů popisovali rodiče dětí, které mají absence (typ epileptického záchvatu).
Že se jedná o epileptický záchvat, nebylo rodičům vždy hned zřejmé.
Někteří z nich se s epilepsií nikdy nesetkali nebo epileptický záchvat neviděli, případně si jej představovali jinak.
Méně nápadné typy záchvatů, které se projevují např. krátkým zahleděním, pomrkáváním nebo jemnými záškuby při usínání, tedy nebyly rodičům z počátku podezřelé.
Že se jednalo o záchvaty, jim došlo až zpětně.
Někteří rodiče pojali podezření, že nestandardní projevy chování jejich dítěte nejsou „normální“, a začali se obávat, zda je zdravé.
Někteří rodiče uváděli, že se epileptické záchvaty u jejich dětí objevily náhle.
Že se jedná o záchvat, bylo v těch případech rodičům zřejmé.
Epileptické záchvaty se u jejich dětí projevovaly křečemi končetin, vyvracením očí, silnou nevolností, ztrátou vědomí a někdy pádem na zem.