Jak chovat králíka venku?

Jsou tedy dvě základní varianty a to chov v teple domova v kleci či akváriu anebo venkovní chov v králíkárně. Pokud se rozhodnete pro chov venku, je důležité sem králíka umístit hned od začátku, aby se stihl do zimy aklimatizovat a aby mu zhoustla srst. Při horkých letních dnech musíme myslet na to, aby králíkárna a králík v ní nebyl vystaven přímému slunci. Lze mu tedy vyrobit výběh, který můžeme umístit do stínu. Králík bude mít tolik potřebný pohyb a navíc se schová před pichlavými slunečními paprsky. Výběh je nutné zapustit buď 50 cm do půdy anebo pořídit přenosný, takový, aby měl z pletiva vytvořené i dno. Králíci se totiž rádi podhrabávají a tak by vám mohl snadno utéct. Je také důležité, aby i vršek venkovní klece byl opatřen pletivem. Králíci jsou velmi často cílem dravců, díky zajištěné svrchní straně bude tak zvíře v bezpečí před predátory.

Kingíci a morčata špatně snášejí nejen hlad a žízeň, ale také horko a přímé slunce, velmi snadno v nich dostanou úpal nebo úžeh. Zakrytí výběhu nebo jeho části nemusí být v letních dnech dostačující, a může naopak omezit proudění vzduchu. Nejlepším řešením je proto umístit výběh na přirozeně stinné a vzdušné místo. Počítejte ale s tím, že slunce po obloze putuje a stíny se posouvají! Aby pobyt venku nebyl pro vaše chundeláče stresující, je dobré umístit do výběhu také úkryt, kde se mohou schovat a nerušeně odpočívat. Stejně škodlivá jako úzkost je ovšem nuda a tu zase nejlépe zahánějí různé hračky, ideálně opět z materiálů vhodných k okusu. Pro zvířata chovaná v bytě může být náhlý přesun ven šokem, a to především ze dvou důvodů. Prvním je změna klimatu – z domácnosti s víceméně stálými podmínkami do prostředí, kde může být ve dne horko, v noci zima a k tomu vítr a déšť. Pro první „venčení“ proto raději volte dny s mírným počasím a při jeho nepřízni berte mazlíky zpátky domů, ať si zvykají postupně. Druhým kritickým faktorem je změna jídelníčku: z převážně suchých krmiv s regulovaným složením a někdy i doporučeným dávkováním na čerstvou a „nekontrolovanou“ zelenou stravu. Náhlý přechod ze sena a granulí na trávu je téměř zaručeným receptem na průjem a další zažívací potíže, z nichž asi nejobávanější je nadmutí (tympanie). Proto se doporučuje: dokud jsou malí jedlíci ještě v bytě, přimíchávat jim do suchého krmení trávu, a po vypuštění ven jim zase do výběhu přidávat seno. Z počátku jim omezit přístup na pastvu po dešti nebo za rosy. Pozor: Aklimatizace může být pro mazlíčky náročná i přes všechnu přípravu a péči. V přechodovém období je proto pravidelně kontrolujte, ať případný problém zachytíte včas. Mají-li být králíci a morčata venku v bezpečí, nesmějí vám hlavně "vzít do zaječích". Volte proto výběh s dostatečně pevným a hustým pletivem a stavte ho na rovný terén tak, aby pod jeho spodní hranou nebyly mezery. U králíků navíc hrozí, že se podhrabou. Cest, jak tomu zabránit, je několik: ušáci hrabou častěji v noci, takže je na noc zavírejte do klece či kotce. Podél vnitřního okraje výběhu zajistěte terén cca 20 cm širokým lemem pletiva nebo jiného pevného materiálu a jakmile při krajích výběhu objevíte známky hrabání, posuňte ho.