Jsou dvě druhy canisterapeutů:
1. Majitel má psa a zjistí u něj předpoklady pro canisterapii, se psem cvičí, složí zkoušky a praktikuje.
2. Majitel hledá psa pro canisterapii, vyhledává vhodného psa k určitému účelu a pro ten ho také vede.
Pes musí mít předpoklady pro daný cíl.
Většina knih říká, že není vhodné obří plemeno, slintající plemeno nebo chundelaté plemeno.
V našem sdružení máme 14ti letou praxi například s mastifem, buldokem, ohařem, labradorem, zlatým retrívrem, kříženci, kolií, kavalírem, stafordšírským bulteriérem, americkým stafordšírským teriérem, border teriérem, jack russel teriérem, ši-tzu nebo i křížencem barzoje.
Všechna tato plemena měla velký úspěch u klientů.
Klienta pro psa vybíráme tak, aby byl hlavně pejsek spokojený.
Největší úspěch měl mastif Endy, který byl perfektně vycvičený a klienti ho milovali, právě proto, že slintal.
Dokonce i klienti se strachem ze psů tohoto canisterapeuta preferovali a říkali - "to není pes, ale Endy".
Nezáleží na plemeni, ale na povaze a včasnému výcviku pro CT.
Pro nemobilní děti do postelí je vhodnější malý pes.
Střední a větší psi jsou vhodnější zase pro polohování dospělých.
U akčních dětí, autistů i agresivních je vhodný velký až obří pes, nebo střední, ale robustní - méně citlivý.
K bojácným klientům malý pejsek, ale mé zkušenosti jsou takové, že i obří plemeno je vhodné, pokud je klidné.
Chlupaté plemeno je plyšák na pomazlení.
Můžeme pejska i sestřihnout, dát tričko.
Nezbytné ale je, aby byl pes čistý.
Pes nesmí být agresivní vůči lidem, psům, nesmí být vystresovaný, samotářský ani přehnaně klidný.
Ležící spáč se obtížněji motivuje a klient má pocit, že pokud pes leží a nemazlí se aktivně sám, nemá o něj zájem a tím ztrácí zájem i klient.
Nepříliš vhodný je také pes který hlídá, pes který nezvládne cizí prostředí a hlavně pes který nemá rád canisterapeutickou "práci".