Jak se pozná FIP?

FIP se projevuje několika formami. Efuzní forma (s výpotkem tekutin) onemocnění je charakteristická zvětšením dutiny břišní, kdy dochází k výpotku tekutin z cév do prostoru břicha. Neefuzní forma se projevuje ochrnutím končetin, poruchou koordinace pohybu, kýváním hlavy, přítomností krve v přední oční komoře, zvětšením jater, sleziny, mízních uzlin apod. Diagnostika onemocnění vychází z hematologického a biochemického vyšetření krve a z vyšetření přítomných výpotků. Dále je třeba provést RTG a sonografické vyštění. V současné době je také dostupné sérologické vyšetření pro stanovení protilátek proti koronavirům a vyšetření pomocí PCR, které prokazuje přítomnost viru v organismu.

Klinické příznaky Infekce může ze začátku probíhat bez jakýchkoliv příznaků, nebo jako přechodný průjem či rýma. Když dojde k rozvoji onemocnění, nejčastějším projevem bývá apatie, horečka přes 40 °C nereagující na antibiotika, průjem, hubnutí, nechuť k jídlu a zhoršené dýchání. Existují dvě formy nemoci, tzv. vlhká a suchá forma. U některých pacientů se může objevovat kombinace příznaků obou forem onemocnění. Vlhká forma tzv. efuzivní Dochází k prosakování krevních tekutin a séra z krevních vlásečnic do různých orgánů, což způsobuje hromadění tekutin a záněty v dutině hrudní, břišní nebo osrdečníku. Podle lokalizace výpotku můžeme na kočce vidět zvětšení břicha, dýchací potíže, u samců zvětšení šourku. Kočka ztrácí na váze, může se objevit žloutenka, zvracení a průjem, což způsobí dehydrataci zvířete. Většina koček zemře během několika týdnů na zástavu dýchání či srdeční činnosti, pokud se jí naplní plíce tekutinou, vlastně sama sebe utopí. Suchá forma tzv. neefuzivní V těle kočky nedochází k hromadění tekutin. Organismus se snaží s virem bojovat a reaguje tvorbou hnisavých ložisek na játrech, slezině, střevech, ledvinách. Tato forma onemocnění často uniká pozornosti a může se stát, že kočka uhyne, aniž by se zjistilo, že příčinou byla právě FIP. Nemocné kočky mohou přežívat celé roky, choroba se rozvíjí pomaleji, protože záněty jsou suché. Z příznaků můžeme pozorovat nervové příznaky jako problémy s chůzí, třes, ochrnutí, kývání hlavou do stran, křeče a změny chování. Všimnout si můžeme také změn na očích jako je zánět spojivek, přivírání víček, zánět v přední oční komoře doprovázený krvácením a srůsty. Pokud jsou postižená játra, může se objevit žloutenka. Při postižení plic trpí kočka dušností.

Jak se pozná FIP? K nákaze dochází při kontaktu s výkaly, slinami a nosními sekrety, ale také prostřednictvím kontaminovaných předmětů. Mutace způsobuje nebezpečný virus FIP. Zdravé kočky s neporušeným imunitním systémem jsou zřejmě schopny této mutaci zabránit. Pokud je však imunitní systém kočky oslabený, neudrží virus pod kontrolou. To také vysvětluje, proč kočky ve věku od šesti měsíců do dvou let a kočky starší 14 let onemocní častěji. Dalším rizikovým faktorem je soužití mnoha koček na malém prostoru.

Typicky se vyskytuje u koček do 2 let věku, obvykle mladších 1 roku. Klinické příznaky se liší dle dvou forem onemocnění, tzv. efuzivní (vlhká) a neefuzivní (suchá). Prvními spolehlivými příznaky efuzivní formy jsou nechutenství a horečky, jež přetrvávají i po dlouhodobé léčbě antibiotiky. Časté bývá také nebolestivé zvětšování břicha (kvůli tvořícímu se výpotku). Mohou se objevit také zvracení, průjem, žloutenka a zánět slinivky břišní. Občas se vyskytují také potíže s dýcháním (namáhavé dýchání, někdy s otevřenou tlamou), které jsou zapříčiněny tvorbou výpotku v hrudníku. Pro neefuzivní formu jsou typické nervové příznaky (problémy s chůzí, kývání hlavou do stran, křeče,...) a změny na očích (zánět spojivek, přivírání víček, krvácení, zánět a srůsty v přední oční komoře). Pacienti bývají vyhublí a vykazují postižení více vnitřních orgánů. U některých pacientů se může objevovat kombinace příznaků obou forem onemocnění. Na veterině lze ještě udělat vyšetření krve, při němž mohou být zjištěny další typické změny.