Co se dá zjistit na rentgenu?

RTG vyšetření je základní diagnostická metoda, která je velmi vhodná k zobrazení zejména kostí či plic, včetně nádorů a metastáz vyskytujících se v těchto lokalitách. Po použití kontrastní látky lze pomocí RTG odhalit i patologie v zažívacím nebo vylučovacím traktu. Provádí se při podezření na nádory nebo metastázy kostí, plic a zažívacího traktu.

Rentgen plic, je klasické vyšetření pro zjištění diagnóz celé řady chorob, které se mohou objevit. Rentgen hrudníku může přinést informace o chorobných stavech řady hrudních orgánů. U plíce díky RTG můžeme najít ložiska zápalu plic a tuberkulózy, ložiska rakoviny plic, metastázy, změny u plicní fibrózy, ztluštělou poplicnici u mezoteliomu, vodu na plíci, pneumotorax aj.

Rentgen ramene může odhalit zlomeniny, luxace, artritidu, infekce, nádory a další kostní abnormality. Rentgen ramene se používá k: Diagnostika zlomenin: Identifikujte zlomeniny nebo praskliny v kostech. Detekce dislokací: Potvrďte, zda ramenní kloub není na svém místě. Vyhodnoťte artritidu: Posoudit degenerativní změny v kloubu. Identifikujte infekce nebo nádory: Zjistěte neobvyklé výrůstky nebo známky infekce. Rentgen ramene využívá nízkou dávku záření k vytvoření snímků kostních struktur ramene, včetně pažní kosti (horní kosti), klíční kosti (klíční kost) a lopatky (lopatky). Poskytuje také přehled o ramenním kloubu, který může odhalit abnormality nebo zranění. Nelze poskytnout podrobné snímky svalů, šlach nebo vazů. Pro komplexní hodnocení mohou být zapotřebí další testy, jako je MRI nebo ultrazvuk. Ne, rentgenové paprsky nejsou účinné pro vizualizaci měkkých tkání, jako jsou svaly a šlachy. K tomu může být zapotřebí MRI nebo ultrazvuk.

Hodnotíme kostní strukturu, kontury mediastina, hily plicní, kontury srdečního stínu, kalcifikace v srdečním stínu, cévy — distribuce cévní kresby, šíře truncus intermedius, známky městnání v malém oběhu, plicní parenchym – zastření intersticiálního nebo alveolárního charakteru, ložiskové stíny (tumor, metastáza, aspergilom), rozvinutí plíce (PNO, kolaps laloku), pleurální tekutinu — otupení kostofrenických úhlů, závojování plicního křídla, polohu cizích těles (centrální žilní katetr, sutura sternotomie, kardiostimulátor, hrudní drén). Sumační snímek hrudníku se zhotovuje: vestoje v PA projekci (zadopřední snímek), vleže v AP projekci (předozadní snímek), bočný snímek — levý či pravý (patologie je blíže k desce), šikmý snímek (I. a II. šikmý), cílené snímky (zobrazení speciální patologie), snímek v lordotické projekci (lingula), snímek na plicní vrcholy a horní hrudní aperturu. Pleurální výpotek infiltrativní zastínění se „vzdušným bronchogramem“ (svědčí pro pneumonii) difusní zvýšení transparence plicních polí (emfyzém) atelektáza (lobární, alární) rozpadové procesy (TBC kaverny, Joresova kaverna) diseminované plicní procesy (retikulonodulární kresba difuzně) bilaterální hilová lymfadenomegalie (u sarkoidózy) pneumotorax, chybějící plicní kresba laterálně od okraje kolabované plíce obraz „rolničky“ — dutinový syndrom s okrouhlým denzním útvarem uvnitř (aspergilom). Rutinní CT hrudníku od jugula po zevní kostofrenické úhly při intravenózním podání jodové kontrastní látky je zlatým standardem k vyšetření mediastina a ložiskových změn plicního parenchymu. Nativní CT hrudníku s rekonstrukčním algoritmem pro zvýraznění rozhraní je zlatým standardem pro diagnostiku especialmente difuzních plicních nemocí jako jsou intersticiální plicní procesy, zánětlivé změny u imunokompromitovaných pacientů (např. pneumocystová pneumonie) a jejich sledování. Vyšetření je indikováno při podezření na akutní plicní embolizaci, při plicní hypertenzi (k vyloučení sekundární etiologie plicní hypertense), k zobrazení cévních anomálií. Vyšetření hrudní aorty se provádí v arteriální fázi (metodou bolus–tracking), nejčastěji je indikováno při podezření na disekující aneurysma, rupturu aorty, dále jako kontrolní vyšetření při sledování aneurysmat a pooperačních stavů, k vyloučení stenózy či anomálií odstupu větví aortálního oblouku. Speciální vyšetřovací metoda se synchronizací EKG. Podle toho, kdy se snímají data rozeznáváme: EKG gating — rentgenka svítí po celou dobu, EKG pulsing — snížení výkonu rentgenky mimo zadaný interval. Potřeba je CT přístroj s vyšším časovým rozlišením (kratší doba otáčky či dvě rentgenky). Vyšetření je nejčastěji indikováno pro hodnocení stenózy koronárních tepen a průchodnosti bypassů. Není indikováno u pacientů s jasnými příznaky akutního infarktu myokardu (pacient je katetrizován), omezené je hodnocení stenózy u pacientů s výraznými kalcifikacemi ve stěně koronárních tepen pro "blooming" artefakt. Další indikací je CT levé síně před plánovanou radiofrekvenční ablací. Hrubší patologie srdce a perikardu, jako např. tekutinu v perikardu, lze zobrazit i bez synchronizace s EKG. MR mediastina lze indikovat jako alternativu k CT hrudníku či k angio-CT velkých cév mediastina. MR srdce slouží k zobrazení strukturálních změn myokardu (jizva po infarktu, myokarditida), tumorů srdce, přesnému měření kinetiky jednotlivých oddílů. U dětí se využívá k vyšetření vrozených srdečních vad.

Dnes jsou jednou z nejužívanějších metod ke zjištění rozličných defektů v těle pacienta a jen těžko bychom se bez nich dokázali obejít. Kromě všeobecně známého "rentgenování" za účelem zjištění zlomeniny či jiného poškození v těle pacienta, se rentgen také používá k účelům terapeutistickým. Zobrazení rentgenem funguje na principu různého tlumení záření tkáněmi, přičemž rozhodující je jejich biochemické složení. Nejvíce rentgenové záření absorbují kosti, proto je na snímku vidíme v bílých barvách. Naopak vodnaté orgány jako například ledviny se nám zobrazí v tmavých odstínech šedi. Z tohoto důvodu se při vyšetření orgánů s velkým obsahem vody musejí použít kontrastní látky. Podle způsobu vytváření rentgenového obrazu rozlišujeme 2 základní metody: Skiaskopii a skiagrafii. Navíc byla v druhé polovině dvacátého století vyvinuta tzv. výpočetní tomografie, jež nám umožňuje prohlížet jednotlivé řezy tkání. Abychom při vyšetření dosáhli co nejlepšího výsledného obrazu, je důležité použít správný typ projekce a vhodné napětí záření. Obecně platí, že čím nižší napětí tím lepší, jelikož se nám tkáně zobrazí kontrastněji. Ohledně projekcí existují 3 základní: Předozadní, zadopřední a boční. Předozadní projekci použijeme, pokud chceme zobrazit lépe krční páteř, zadní část trupu či hlavy. Při zadopřední projekci je zřetelněji vidět obličej včetně čelisti, žebra atd. Konečně u boční projekce záleží na jakém boku je inkriminované místo, jež chceme blíže vyšetřit a podle toho musíme nasměrovat zářič či pacienta. CT přístroj je největším zdrojem radiační zátěže u obyvatel vyspělých zemí. Každé 2 hodiny v letadle v letové hladině pro zaoceánské lety - 11 000 m.n.m. mají stejné radiační účinky jako 1 rentgen plic. V České republice se každoročně provede na 12 milionů rentgenů a 500 000 vyšetření CT. Angiografická vyšetření jsou větší zátěží, než ostatní rentgenová vyšetření. Dávka radiačního záření při vyšetření CT je až o 2 řády vyšší než při prostém rentgenu.

Páteř - provádíme vždy základní projekce předozadní a bočná pro danou etáž. Zároveň je možné doplnit dynamické projekce v předklonu a záklonu případně šikmé projekce na foramina especialmente u krční páteře. Systém umožňuje zhotovit i dlouhé skládané snímky celé páteře a dolních končetin. Klouby a dlouhé kosti - zobrazujeme v základních většinou dvou projekcích, lze doplnit na vyžádání i speciální наприклад šikmé například na os naviculare manus. Hrudník se zaměřením na srdce a plíce - zadopřední snímek - patří mezi vůbec nejčastěji prováděný rentgen v naší nemocnici. Rentgen břicha ermögňuje ve dvou projekcích vleže a vestoje zhodnotit charakter kliček střevních, včetně určení přítomnosti volného plynu v dutině břišní. Lebka - provádíme všechny základní projekce neurokrania i splanchnokrania, vedlejší dutiny nosní, orbity a speciální projekce na kosti skalní, temporomandibulární klouby apod.