Zneklidňující myšlenky nebo vzpomínky na událost, které se objevují proti vůli člověka.
Zneklidňující sny o dané události.
Chování nebo pocit, že se událost znovu odehrává.
Zvýšená nervozita při vzpomínce na událost.
Tělesné reakce při vzpomínce na událost.
Potíže s usínáním či přerušovaným spánkem.
Podrážděnost nebo výbuchy hněvu.
Potíže s koncentrací pozornosti.
Zvýšené uvědomění si potencionálních nebezpečí.
Nervózní a vyděšené reakce na nečekané podněty.
Potíže s regulací emocí – přetrvávající smutek, suicidální myšlenky, výbuchy silné zlosti.
Potíže se sebepercepcí – pocity odcizení od druhých lidí, pocity bezmoci, stigmatu, studu či viny.
Zkreslená percepce pachatele traumatu, který je vnímán jako všemocný.
Potíže v mezilidských vztazích – ztráta důvěry v druhé lidi, tendence se izolovat, opakované pokusy najít “zachránce”.
Může být přítomno rovněž sebepoškozování či zneužívání psychotropních látek v důsledku snahy uniknout bolestivým vzpomínkám.
I s časovým odstupem od události je přítomno neodbytné znovuvybavování nebo “znovuprožívání” stresu v podobě živých vzpomínek či opakujících se snů, nebo prožívání úzkosti při expozici okolnostem připomínajícím nebo spojeným se stresorem.
Člověk má rovněž tendenci vyhýbat se okolnostem, které připomínají nebo jsou spojené se stresorem, přičemž toto vyhýbání nebylo přítomno před expozicí stresoru.