Diagnóza epilepsie je klinická, a proto je anamnéza obrovsky důležitá.
U pacienta by mělo být dále provedeno vyšetření: neurologické, kardiologické, laboratorní a další vyšetření k vyloučení jiné než epileptické příčiny záchvatu, EEG zobrazení mozku, magnetická resonance raději než CT.
Diagnóza epilepsie často závisí na popisu záchvatů pacientem či svědkem.
Důležité jsou údaje o auře, trvání záchvatu, typu pohybů, stranové převaze, směru stočení hlavy či očí, řečových projevů.
V některých případech je součástí záchvatu ztráta paměti a nemocný nejenže si nepamatuje na okolnosti záchvatu, ale neví ani, že záchvat prodělal.
Pak jsou údaje blízkých osob klíčové pro diagnózu.
Na průběh samotného záchvatu si nepamatuje více než 80 % nemocných, a proto je vhodné, aby se počátečního vyšetření zúčastnil i někdo, kdo záchvat pozoroval.
Podstatné jsou dále informace o výskytu epilepsie v rodině, údaj o komplikacích při porodu, prodělaných febrilních křečích (křeče při horečce u kojenců a batolat), o úrazech hlavy, zánětech mozku a mozkových blan.
Pacient musí očekávat otázky týkající se alkoholu, drog, psychiatrických chorob.
Epilepsii může napodobovat řada dalších chorob: prosté kolapsy, mdloby, srdeční příhody (arytmie), migréna, nízká hladina cukru v krvi, psychiatrická onemocnění.
Více než polovina případů, kde bylo podezření na první epileptický záchvat, má nakonec jinou příčinu.
Záchvaty ale také mohou být projevem závažného neurologického onemocnění.
Dle výsledku pohovoru s pacientem a neurologického nálezu by měla být provedena další pomocná vyšetření.
Cílený dotaz často odhalí předchozí výskyt “malých” záchvatů (zahledění, aury, drobné záškuby), kterým pacient ani jeho okolí nepřikládalo význam.