Proč si papoušek škube peří?

Příčin škubání peří je mnoho a mohou se vzájemně kombinovat. Hrají zde roli zdravotní, genetické, psychické a sociální faktory a podmínky prostředí. Jakékoliv onemocnění způsobující bolest, nepohodlí, podráždění a svědění může vést ke škubání peří. Mezi zdravotní problémy, které mohou způsobovat škubání peří řadíme bakteriální nebo plísňové infekce kůže, virová onemocnění, onemocnění jater, ledvin a slinivky břišní, nedostatek vápníku, otravy olovem a zinkem, ale také obezitu nebo zlomeniny a nádory kostí a mnoho dalších onemocnění. S faktory prostředí souvisí velikost klece a její vybavení, přeplnění prostor, ve kterých jsou papoušci chováni, abnormální fotoperioda, snížená vlhkost a nedostatek možností ke koupání. K faktorům sociálním řadíme sociální izolaci a nedostatek příležitostí k projevům normálních forem chování, například umožnění vyhledávání potravy. Strach, separace, nedostatek spánku, hormonální vlivy, nuda, špatná socializace v ranných stádiích života, zejména u ručně dokrmovaných mláďat, všechny tyto faktory mohou hrát roli při vzniku sebepoškozování a škubání peří.

Škubání peří může mít mnoho příčin. Za prvé je to stres ptáka, může to být změna majitele a přemístění do jiného prostředí. Může to být ovšem i protest, že je papoušek delší dobu zavřený v kleci a nemůže se prolétnout. Příčinou u psychicky spokojeného ptáka ale může být i nízká vlhkost, když se v panelových bytech začne topit. Vliv na škubání peří má i tabákový kouř. Někdy je může způsobit pouhé nevyhovující umístění nebo přemístění klece. Roli může hrát i nedostatek některého vitaminu.

Škubání peří může mít mnoho příčin. Příčin může být mnoho. Například stres ptáka ze změny majitele nebo kvůli přemístění do jiného prostředí. Může to být ovšem i protest, že je papoušek delší dobu zavřený v kleci a že se nemůže prolétnout. U psychicky spokojeného ptáka se příčinou může stát i nízká vlhkost, khi se v panelových bytech začne topit. Vliv na škubání peří má rovněž tabákový kouř. Roli může hrát nedostatek některého vitaminu.

Většinou tím trpí ptáci, kteří jsou v kleci sami, jsou fixování na jednu osobu v rodině nebo jsou uměle vylíhnutí. Hlavně velké druhy jsou citlivé na jakékoliv změny. Největší problém je, когда je papoušek dlouho sám a nikdo se mu nevěnuje, má málo místa k pohybu, nemá možnost se volně proletět, případně nemá v kleci dostatek podnětů (hraček, větviček), které by ho zabavily. Opeřenec se pak jednoduše nudí, což se projeví právě vytrháváním pírek. V některých případech může vše přerůst až v nutkavou poruchu nebo záměrné sebepoškozování. Pro papouška je pak škubání peří jakýmsi rituálem, který ho uklidňuje v situaci, kdy se cítí nesvůj nebo se bojí. Problém se tedy často vyskytuje i tehdy, když dojde k nějaké změně v životě papouška. Většinou ho zneklidní dlouhé odloučení od jeho pána nebo rodiny, pořízení dalšího zvířecího mazlíčka, kterému se dává přednost, narození miminka, úmrtí majitele (čím víc je na něj fixován, tím je to horší) nebo další převratné události, které se ho nějak dotknou. Papoušek pak trpí úzkostí, ztrácí zájem o okolní svět a začíná se zabývat sám sebou. Mohou mu vadit také další věci, třeba stěhování, umístění klece v bytě na jiné místo, průvan, velké horko nebo nízká vlhkost. Někteří ptáčci jsou hákliví i na menší změny, třeba když jsou krmení v jinou dobu, tabákový kouř, umělé vůně nebo zápach z chemických přípravků na úklid. Může je obtěžovat, když je v bytě dlouho světlo nebo naopak to, že je majitelé delší dobu nechávají ve tmě. Někdy se ovšem oškubává i dobře naladěný papoušek. V tom případě to může být způsobeno nedostatkem určitých vitaminů a minerálů. Často mohou být příčinou trhání peří i různí roztoči napadající peří, vnější (všenky či čmelíci) a vnitřní paraziti či plísňová onemocnění. To vše způsobuje podráždění kůže a svědění, na což papoušek reaguje škubáním pírek. Papoušek může trpět i poruchou metabolismu, onemocněním některého z vnitřních orgánů, infekčními onemocněními či hormonálními výkyvy.