Pomocí EEG měříme proměnlivé elektrické signály, jejichž zdrojem jsou synchronizované výboje nervových buněk šířící se neuronovými okruhy.
Bioelektrický signál se získává z elektrod umístěných na kožním povrchu vlasaté části hlavy.
Umístění elektrod je dáno mezinárodní normou.
Elektrody snímají jemné rozdíly elektrických potenciálů a vedou je ke zpracování do přístroje.
Naměřené a zesílené hodnoty elektrických potenciálů pak vytvářejí v záznamu vlny.
Při změnách mozkové aktivity dochází k více či méně charakteristickým změnám obrazu křivky.
Signály získané tímto měřením se dále zpracovávají pomocí různých programů.
Ve většině případů lze již přímo z EEG záznamu určit typ a lokalizovat místo onemocnění.
V některých případech provádíme mapování mozkové aktivity, tzv. „brain mapping“, kdy se barevně odliší místa s různou mozkovou aktivitou.
Mapování umožňuje zachycení patologie, která nemusí být při vizuálním hodnocení grafu rozpoznána.
Díky EEG vyšetření lze získat důležité informace, které mají nezastupitelné místo v diagnostice širokého spektra neurologických onemocnění.
Opakovanými EEG záznamy sledujeme aktivitu a vývoj onemocnění, a tím i účinnost léčby.
Záznam trvá 20 minut a během této doby nemusí být přítomna abnormální mozková aktivita s výskytem tzv. epileptiformních grafoelementů, které se vyskytují při epilepsii.
Záchyt epilepsie je po prvním EEG vyšetření 30%, a proto se EEG vyšetření při podezření na epilepsii provádí opakovaně.
V některých případech se pacient a jeho EEG záznam monitoruje po dobu 24 a více hodin.
Jde o tzv. videoEEG monitoring, který se však provádí jen ve specializovaných centrech.
Platí ale také, že přítomnost epileptiformních grafoelementů v záznamu ještě neznamená, že pacient má epilepsii.
I zcela zdravý člověk může mít nález na EEG podobný jako epileptik.
Ke stanovení správné diagnózy je však třeba v první řadě přihlížet ke klinickým projevům a těmi jsou epileptické záchvaty.