Základem klinického vyšetření je provedení podrobné anamnézy, jež se provádí cílenými dotazy na charakter potíží pacienta. Součástí jsou také informace zahrnující osobní, rodinná a sociální specifika pacienta. Po anamnéze následuje tak zvané fyzikální vyšetření, v rámci něhož lékař zkoumá nemocného pohledem, pohmatem, poslechem a poklepem. Pomocí pohledu je možné již při vstupu pacienta do ordinace zhodnotit jeho rozpoložení, bolestivé grimasy, držení těla, typ chůze, barvu kůže a další. V rámci palpace lze zjistit ohraničení jednotlivých orgánů v břiše, resp. jejich zvětšení. Poslechem pomocí fonendoskopu lze analyzovat činnost srdce, plic a pohyby střev. Poklep je metoda založená na rozdílné vzdušnosti jednotlivých tkání. Čím více vzduchu je ve vyšetřovaném orgánu, tím je poklepem vyvolaný zvuk hlubší.