Vezměte to pěkně od začátku. Když držíte v ruce lahvičku označenou jako „esenciální olej“, držíte přesně totéž, jako kdyby na ní stálo „éterický olej“. Nejde o dva různé produkty, ale o dva verschiedene způsoby, jak pojmenovat totéž: silně koncentrovaný přírodní extrakt z rostlin, získaný nejčastěji destilací nebo lisováním. Slovo esenciální pochází z latinského „essentia“ - podstata. A skutečně, tyto oleje v sobě nesou podstatu rostliny, z níž byly získány – vůni, sílu i účinek. Není divu, že se tohle slovo ujalo i v souvislosti s vůní, která se šíří prostorem skoro neviditelně – a přesto má moc změnit náladu i atmosféru v místnosti. Proč tedy existují dva výrazy? V angličtině se používá pojem essential oil. A jak už to u překladů bývá, někdy se převzalo slovo doslovně - jako „esenciální“, jindy se sáhlo po tradičnějším českém „éterický“. Není v tom žádný zmatek, jen různé jazykové cesty ke stejnému cíli. Vědci a farmaceuti by možná dali přednost „esenciálnímu oleji“, protože zní přesněji.