Když dítě bouchá jiné děti, vzbudí to nějakou emoci i ve mně rodiči. To je potřeba si uvědomit a nenechat se tou emocí ovládnout, ale nejprve opečovat sama sebe, abych měla kapacitu opečovat dítě. Jak to vypadá prakticky? Zeptám se dítěte úplně klidně a s opravdovým zájmem proč to dělá. Slyším, žes Honzíka bouchl, protože ti nechtěl půjčit to super letadlo. Tos měl asi vztek, co? Tomu rozumím, taky mě štve, když má někdo něco super a nechce mi to půjčit. Ale víš, bouchat lidi není dobrý způsob, jak to vyřešit. Pojďme spolu vymyslet, jak by se to dalo udělat jinak. Buďte kreativní, neříkejte dítěti hned příkazy, hledejte řešení spolu. Tím se dítě hodně naučí a hlavně se bude cítit přijaté a milované a ne odsouzené a nepochopené. Agrese je reakce na pocit ohrožení. Agresivní dítě tedy není primárně pachatel, ale samo je oběť. Když je ubližování velmi časté a nedá se o tom takhle mluvit, nefunguje to, pak je to něco hlubšího, nějaká hluboká nenaplněná potřeba, často potřeba bezpečí, přijetí.