Co je ANA test?

Antinukleární protilátky (ANA) jsou skupinou protilátek namířených proti orgánově nespecifickým antigenům, které jsou lokalizovány v buněčném jádře a v cytoplazmě. Stanovení ANA má význam pro diagnostiku systémových i orgánově specifických autoimunitních onemocnění. Zejména se jedná o tato onemocnění: systémový lupus erythematodes (SLE), Sjögrenův syndrom (SjS), systémová sklerodermie (SSc), smíšené onemocnění pojiva (MCTD), polymyozitida (PM), dermatomyozitida (DM) a revmatoidní artritida (RA). ANA lze nalézt také u pacientů s infekčními onemocněními (např. infekcemi EBV, CMV), u nemocných s hematologickými malignitami typu lymfoproliferativního onemocnění, tvorbu antinukleárních protilátek mohou indukovat léky. Pozitivní výsledek testu ANA se může objevit po utrpění závažných popálenin. ANA lze nalézt i v krvi zdravých osob. Přítomnost ANA u asymptomatických jedinců vzrůstá se zvyšujícím se věkem. Kvůli tomuto nedostatku specifičnosti se doporučuje další titrace všech ANA pozitivních vzorků a provedení specifičtějších testů autoprotilátek na DNA s dvojitým řetězcem (dsDNA) a extrahovatelném nukleárním antigenu (ANA profil IgG WB).

ANA jsou nespecifické protilátky zaměřené na komplex jaderných antigenů zahrnující histony, DNA, nehistonové proteiny, proteiny jaderné membrány a řadu dalších antigenních struktur. Obvykle se prokazují přímou imunofluorescencí na kultuře buněk lidského karcinomu laryngu. ANA se využívají především v diagnostice systémového lupusu a dále jako screeningové vyšetření pro jednotlivé cílené protilátky. Nález pozitivity je vždy třeba hodnotit v klinickém kontextu daného pacienta.

Test se provádí metodou nepřímé imunofluorescence, která umožňuje rozlišit řadu různých typů fluorescence, asociovaných s různými klinickými stavy. Pozitivní výsledek lze potvrdit metodou imunoblotu (ANA-profil), který může označit cílovou molekulu ANA protilátek. Hodnocení vychází ze základního ředění 1:100; v případě pozitivního výsledku je vhodné provést titraci vzhledem k vysoké nespecifitě testu v nízkých titrech. Přítomnost ANA je asociována především se systémovými autoimunitními chorobami, jako je systémový lupus erythemotodes, Sjögrenův syndrom, systémová sklerodermie, smíšená choroba pojiva, ale můžeme je najít i u jiných onemocnění, a to jak autoimunitních, tak u imunodeficitů, závažných infekčních stavů, apod. Základní typy jsou: homogenní – asociován s protilátkami proti dvoušroubovicové DNA (nutno potvrdit testem na protilátky proti DNA); klinicky je tento typ fluorescence asociován především se SLE zrnitý – asociován s protilátkami proti extrahovatelným nukleárním antigenům, tzv. ENA (lze potvrdit testem ENA-profil); klinicky je tento typ fluorescence asociován s řadou autoimunitních i neautoimunitních onemocnění (blíže viz ENA-profil) centromerový – charakteristický pro tzv. CREST syndrom (limitovanou formu sklerodermie) nukleolární (jadérková) – ve vyšších titrech je tento typ fluorescence asociován s řadou autoimunitních onemocnění, např. systémovou sklerodermií

ANTINUKLEÁRNÍ PROTILÁTKY jsou autoprotilátky proti orgánově nespecifickým buněčným antigenům. ANA zahrnují protilátky proti antigenům jádra (DNA, RNA, histony, nukleoproteiny) a cytoplazmy (mitochondrie, mikrozomy, lysozomy, peroxizomy, Golgiho aparát). Nejčastější používanou metodou pro stanovení ANA je imunofluorescenční metoda, při které autoprotilátky vyvolávají různy druh fluorescence. Základní typy jsou homogenní typ (jde o protilátky proti cílovému antigenu ds-DNA); periferní a zrnitý typ (protilátky proti extrahovatelným nukleárním antigenům).