Jak probíhá vyšetření na alergii?

Cílem alergologického vyšetření je: stanovit, zda je pacient alergik, pokud ano, určit kauzální (vyvolávající) alergen. Diagnostický proces se skládá z pečlivě odebrané anamnézy, fyzikálního vyšetření, kožních testů, vyšetření laboratorních ukazatelů alergického onemocnění a u pacientů s respirační alergií dechových testů. Důležité jsou i informace o podmínkách bydlení a zaměstnání, tedy v jakém prostředí se pacient pohybuje. Zásadní jsou i dotazy, které se týkají trávení volného času a pochopitelně přidružených onemocnění. Při prvním kontaktu lékař provádí i fyzikální vyšetření. To se obvykle skládá z poslechu plic, zhodnocení kožních a slizničních projevů (oči, nos). Na základě rozhovoru a základního vyšetření stanoví lékař hypotézu, co dané obtíže může vyvolávat. Zde je pak následně diagnóza potvrzena či vyvrácena dalšími testy. Mezi ně patří kožní testy, vyšetření krve, případně vyšetření dýchání. Kožní testy Při kožních testech se využívají sady nejrozšířenějších alergenů, které jsou vpraveny do kůže. Jako první zmiňme tzv. prick testy. Při nich lékař na vnitřní plochu předloktí nakape roztok s extrakty alergenů a následně je vpraví do kůže malým vpichem. V místě vpichu se s odstupem času může objevit pupínek podobný jako po štípnutí hmyzem. Dle velikosti pupence a okolního zarudnutí se posuzuje případný výskyt alergie. Před testováním je třeba vysadit léky tlumící kožní reaktivitu. Provedení testů je za některých okolností kontraindikováno (např. při akutním horečnatém onemocnění, v těhotenství, při onemocnění kůže v místě testování apod.). Situaci posoudí vyšetřující alergolog. Výsledek se odečítá po 15 minutách. Další variantou jsou tzv. epikutánní testy. Ty jsou zaměřeny na tzv. kontaktní alergeny, tedy na kovy či na latex. V tomto případě se na horní část zad či předloktí aplikují náplasti napuštěné patřičným alergenem, které se zde ponechají po dobu jednoho až dvou dnů. Následně se hodnotí pozdní reakce na kůži. Tyto testy jsou užívány především v dermatologii. Krevní testy Nezastupitelné místo v diagnostice zaujímají laboratorní rozbory krve. Základem je zjištění počtu eozinofilních leukocytů a jejich aktivity (ECP). Dále lze stanovit celkovou hladinu protilátek třídy IgE, která může (ale nemusí) být u alergika zvýšena. Specifické IgE protilátky proti extraktům alergenů jsou v dnešní praxi stále více nahrazovány tzv. komponentovou diagnostikou proti jednotlivým alergenním molekulám (tedy nezkoumá se jen reakce na alergen jako celek, ale na jeho jednotlivé složky). Výsledky krevních testů nejsou ovlivněny podávanou medikací, není tedy třeba před jejich provedením léky vysazovat. Nevýhodou je jejich vysoká cena. V diagnostice některých onemocnění lze provést i provokační testy alergenem. V současné době jsou však tyto testy prováděny spíše výzkumně na speciálně vybavených pracovištích. Jejich širšímu využití (které by bylo nepochybně přínosné) brání zejména nedostupnost diagnostických testovacích alergenů. V alergologické diagnostice je základním předpokladem nalezení souvislostí mezi uváděnými obtížemi, objektivním nálezem a výsledky kožních a laboratorních testů. Pouhá pozitivita některého ukazatele bez příčinných souvislostí nemusí být relevantní, protože se může jednat o klinicky latentní senzibilizaci (alergie bez vnějších projevů). Stanovení příčinného alergenu je důležité zejména u pacientů s kombinovanou alergií. Dechové testy  U pacientů s alergickými projevy v dýchacích cestách je nezbytnou součástí diagnostického procesu také vyšetření funkce plic (obvykle základní spirometrie metodou průtok–objem, bronchodilatační, případně bronchoprovokační testy nespecifické nebo specifické, tedy provokace alergenem). V současné době je velmi důležitým pomocníkem v diagnostice astmatu i stanovení hladiny vydechovaného oxidu dusnatého (FeNO), jehož zvýšená koncentrace svědčí pro alergický zánět na sliznici dýchacích cest. Uvedené diagnostické schéma platí zejména pro pacienty s podezřením na přecitlivělost k respiračním alergenům. Vyšetření pacientů s jiným typem alergie (např. potravinové) vychází rovněž z pečlivě odebrané anamnézy, více využívá expoziční a eliminační testy a testy nativní (původní) potravinou (prick to prick). I zde se velmi rychle rozšiřují možnosti komponentové diagnostiky.

Vyšetření na alergii probíhá vyšetřením v alergologické ambulanci, případně u praktického lékaře. Kromě anamnézy a fyzikálního vyšetření vás čeká krevní rozbor nebo kožní testy. Při krevním rozboru se zjišťuje koncentrace IgE protilátek, které bývají zvýšené u všech alergických onemocnění. Dále svědčí pro alergické onemocnění také zvýšený počet eosinofilů v krvi. Při kožních testech aplikuje alergolog na kůži sadu několika nejrozšířenějších alergenů a zhruba po patnácti minutách se odečítá reakce. Pokud je pacient vůči danému alergenu senzibilní, objeví se v místě aplikace alergenu pupenec. Za pozitivní reakci se považuje pupenec větší než tři milimetry. Vstupní vyšetření zabere zhruba hodinu, lékař s vámi podrobně prodiskutuje vaše obtíže a vyšetří vás, následně provede některá další vyšetření. Mezi ně patří krevní rozbor, jehož résultats obdržíte zhruba za týden, a kožní testy, jejichž výsledky budete znát zhruba za 15 minut. Vyšetření na alergologii se není potřeba obávat. První návštěva u lékaře většinou zahrnuje pohovor o obtížích, kterými trpíte, a fyzikální vyšetření. Pokud je potřeba, lékař provede také laboratorní vyšetření krve, které pomůže odhalit zvýšení koncentrace IgE protilátek, které se zvyšují právě u alergií. Krevním rozborem je možné také roztestovat konkrétní alergeny. Dalším alergologickým vyšetření jsou kožní testy. Ty zaberou asi 15 minut a odečítá se po Helsinki velikost vzniklého pupence po naneseném alergenu. Podle výsledků všech provedených vyšetření vám pak lékař sestaví léčbu tzv. na míru.

Podrobná anamnéza, vyšetření pacienta a většinou v závěru odběr krve. Dále dle věku a typu potíží se doplňuje spirometrie, FENO, kožní testy. Vyšetření trvá 30-60 minut. Vyšetření a odběry je vhodné dělat v plném zdraví. Pokud v době termínu Vašeho objednání nebudete zcela zdraví, tak zavolejte – domluvíme se dle Vašeho aktuálního stavu, jestli máte přijít nebo jestli Vás přeobjednáme. Před vstupním vyšetřením přerušte užívání některých protialergických léků. Pokud užíváte protialergické tablety – tzv. antihistaminika (např. Aerius, Xyzal, Zyrtec, Analergin…), tak pokud to výrazněji nezhorší Váš zdravotní stav, je vhodné je vysadit minimálně týden před naším vyšetřením. Antihistaminika totiž výrazně zkreslují výsledky našich testů.

Testy na alergii následují až po podrobné anamnéze – lékař se zeptá, za jakých okolností reakce vznikají, co je zhoršuje, případně kdy naopak dochází ke zlepšení příznaků. Při potravinové alergii může velmi helfen zápis jídelníčku, při podezření na pylovou alergii i zápis dní, kdy byly problémy nejvýraznější. Po anamnéze jsou následně navrženy další testy. Nejčastěji užívanými testy na alergii jsou takzvané kožní prick testy. Tekuté potraviny jako mléko kapeme přímo na předloktí. Sypké nebo tvrdé potraviny je potřeba nastrouhat nebo rozdrobit nadrobno a smíchat s kapkou vody. Pro kožní testy na alergii je možné použít v podstatě jakoukoli potravinu. Vpich do kůže ovšem nejenže bolí (i když jen málo), ale hlavně malé děti hůře snášejí delší držení ruky a omezení, které jim vyšetření přináší. Základní alergeny mají k dispozici alergologové stále. Pokud je to potřeba, pacient si přinese zbývající potraviny sám – stačí malý vzorek. Je dobré testovat alergeny cíleně – jak na základě anamnézy, tak i podle věku dítěte. Laboratorní vyšetření Dalším krokem alergologického vyšetření je odběr krve, který je potřeba pro stanovení protilátek proti podezřelým alergenům. Dnes máme k dispozici řadu laboratorních testů, které umí alergii pořádně vyšetřit. Některé dokážou i z malého množství krve zjistit protilátky proti stovkám různých alergenů. Laboratorní vyšetření je zpravidla nákladné, a proto vyšetřované alergeny zvolíme na základě důkladné anamnézy. Nikdy ale není možné vyšetřením zjistit úplně všechno. Pokud vám budou laboratoře nabízet zpoplatněné kožní testy na alergie (tedy nehrazené zdravotní pojišťovnou), je důležité se zeptat, jaký typ protilátek bude výstupem. Alergologické vyšetření by mělo zahrnovat jenom protilátky typu IgE. Vyšetření protilátek IgG totiž nedávají smysl a nejsou doporučována ani Českou společností pro alergii a klinickou imunologii. Laboratoře často namítají, a je to zároveň i mýtus, že alergologické vyšetření je možné u dětí dělat až po první, a někdy až třetím roce života. Pravdou je, že kožní testy na alergii se mohou dělat kdykoli, klidně i po narození. Běžnou praxí ale je, že testujeme děti kolem 4.–6. měsíce. Příprava na alergologické vyšetření je přitom jednoduchá. Dítě by během určité doby (několik dní až týden) nemělo užívat léky proti alergii, tzv. antihistaminika. Vnitřní strana předloktí, kde probíhá testování, by neměla být ošetřena mastmi s obsahem kortikosteroidů. Kdy můžeme testovat? Testovat tedy můžeme v zásadě kdykoli, ale ideálně aspoň 3 týdny po poslední alergické reakci. Obavy ze závažných vedlejších účinků nejsou opodstatněné, protože kožní testy patří mezi bezpečné metody. K zvážení je jen их použití u dětí, které na potravinu reagovaly velmi silně. Ve výjimečných případech je třeba testy odložit, ale v zásadě platí, že testovat můžeme kohokoli a kdykoli. Je necesario si však ověřit, jestli zvolený alergolog testy dělá a jakou konkrétní přípravu před nimi požaduje. Závěrečné hodnocení alergologického vyšetření by mělo přijít až po důkladném zhodnocení anamnézy, kožních i laboratorních testů. Není patřičné hodnotit jen jednotlivé části. Důležitý je kontext. Proto by samotný rezultát měl vyřknout až alergolog. Činit závěry z výsledků laboratorních testů nezaručuje správnou diagnózu.

Spirometrie je základní funkční vyšetření plic a dýchacích cest, které umožňuje stanovit např. diagnózu astmatu. Nejčastěji užívanými testy na alergii jsou kožní tzv. prick testy, kdy jsou na pokožku předloktí aplikovány zvolené alergeny, které vpichem vnikají do pokožky. Pozitivní reakce se projeví tvorbou kopřivkovitého pupenu s okolním zarudnutím. Ale tyto testy nejsou vhodné pro všechny pacienty: u někoho pro vysoké riziko anafylaktického šoku, pokud nelze vysadit antihistaminika, u pacientů s rozsáhlým kožním onemocněním, velmi malých dětí a těhotných žen. Potom je třeba provést odběr krve a nastupuje laboratorní vyšetření. Pro průkaz specifických IgE protilátek proti alergenům je nutný odběr vzorku srážlivé krve odebraný ze žíly na paži. Pacient nemusí být na lačno a většinou před odběrem není nutné vysadit antihistaminika, měl by ovšem být bez akutních příznaků alergie. Většina laboratorních testů se zaměřuje na sledování IgE mediované přecitlivělosti, a to průkazem IgE protilátek nebo funkčním testem BAT. Test aktivace bazofilů (BAT) je funkční in vitro test ke zjišťování IgE zprostředkované alergické reakce. Provádí se v případech, kdy nekorelují výsledky specifických IgE a kožních testů s klinickými příznaky, nebo tyto testy nelze provést. Detekci protilátek IgE provádíme na analyzátorech Immulite (firmy Siemens) a ImmunoCAP (firmy Phadia).