Prvotní vyšetření močové inkontinence provede všeobecný praktický lékař.
Nejprve s pacientem projde jeho osobní anamnézu s cílem zjistit příčinu inkontinence, určit typ inkontinence, stanovit stupeň její závažnosti a připravit plán všech následných vyšetření.
Role praktického lékaře je důležitá – posoudí míru zdravotních obtíží pacienta a rozhodne, zda ho bude léčit sám nebo zda jsou nutná další vyšetření u specialisty.
V případě, že praktický lékař doporučí pacienta do péče specialisty – odešle ho k urologovi, gynekologovi nebo urogynekologovi.
Urologické vyšetření zahájí lékař specialista vstupním pohovorem – tzn.
Během podrobného anamnestického rozhovoru zjišťuje veškeré potřebné informace o pacientově zdravotním stavu a jeho zdravotních obtížích.
Lékař může požádat pacienta také o vyplnění speciálního dotazníku a vedení tzv. Mikčního deníku – jedná se o severaladenní záznam příjmu a výdeje tekutin, času močení, frekvenci močení, počtu úniků moči a závažnosti nucení na močení.
Mikční deník napomáhá v hodnocení pacientových obtíží.
Následuje fyziologické vyšetření, kdy specialista vyšetří pacienta pohledem, pohmatem, poklepem na močový měchýř a u mužů provede vyšetření prostaty per rectum.
Součástí je stanovení BMI a posouzení mobility pacienta.
Dále k základním vyšetřením patří laboratorní vyšetření krve a moči.
K potvrzení či upřesnění diagnózy může být využita také sonografie močového měchýře a ledvin z důvodu zhodnocení kapacity močového měchýře a množství moči, která zůstává v močovém měchýři po vymočení, popřípadě k vyloučení kamenů.
V případě potřeby mohou být provedena další specializovaná vyšetření.