Co je to pasivní agresivita?

Toxická je i takzvaná pasivní agrese. Toxická je i takzvaná pasivní agrese. Pasivní agrese v nás často vzbuzuje pocity viny, což je vlastně záměrem té manipulace. Máme pocit, že nejsme dostatečně vděční, že ten člověk trpí kvůli nám. Při pasivní agresi je s námi manipulováno s úsměvem na tváři,

Pasivní agresivita je forma nepřímého vyjádření negativních emocí, jako je hněv nebo frustrace. Místo otevřené konfrontace se projevuje subtilnějšími způsoby, například: Sarkastickými poznámkami Záměrným opomíjením nebo ignorováním Neochotou komunikovat Sabotováním společných plánů nebo úkolů Pasivní agresivita je nebezpečná forma chování, která může významně narušit mezilidské vztahy. Její rozpoznání a řešení je klíčové pro budování zdravých a autentických vztahů. Pamatujte, že otevřená komunikace a ochota pracovat na sobě jsou základem pro překonání tohoto problému.

Pasivní agresivní chování nebo pasivně agresivní čin je charakterizované nepřímou rezistencí vůči běžným požadavkům druhých a společnosti a současným vyhýbáním se přímé konfrontaci. Pasivně agresivní chování se projevuje v osobních vztazích nebo na pracovišti a je charakterizováno zanedbáváním, ignorováním, zadržováním informací, neplnění společenských, rodinných či pracovních povinností, prokrastinací, skrytým obstrukcionizmem, neúčinností, tvrdohlavostí a úmyslnou bezmocností. Pasivní agrese je chování nebo čin, pokud je občasná a nezasahuje podstatně do sociální či pracovní funkce či vztahů. V psychologii je pasivní agresivní chování charakterizováno obvyklým vzorcem neaktivního odporu vůči mezilidským, rodinným a společenským povinnostem, očekávaným pracovním požadavkům, opozicí, mrzutostí, tvrdohlavostí a negativními postoji v reakci na požadavky na normální výkonnostní úrovně očekávané ostatními. Typicky se vyskytuje v mezilidských souvislostech a vztazích, kde se projevuje vyhýbáním se, ignorací, zanedbáváním, pasivní manipulací či pasivním domácím násilím a pasivním psychickým zneužíváním blízké osoby, pasivně agresivní šikanou, mikroagresemi, manipulací zadržováním intimity, peněz, informací; také se vyskytuje na pracovišti, kde se odpor projevuje nepřímým chováním jako otálení, prokrastinace, zapomnětlivost a účelná neefektivita, zejména v reakci na požadavky autoritních osob. V mezilidských vztazích je však potřeba odlišit pasivní rezistenci, u které se psychicky zneužívaná osoba snaží vyhýbat kontaktu s psychickým agresorem – v tomto případě se jedná o pasivní obranu, ne o pasivní agresi jako v případě zanedbávání blízké osoby. Pasivní agrese může souviset s problémem potlačených citů. Pakliže jsou potlačeny, projeví se jiným způsobem. Potom může jít v podobě pasivní agrese o nepřímý a neupřímný projev pocitů a emocí. Pravděpodobně proto, že člověk, který neventiluje emoce, má pocit, že přímé vyjádření pocitů je špatné, uchyluje se k vyhýbavému chování a neříká napřímo co chce a co nechce nebo co cítí a necítí. Vyjadřuje se za pomocí sarkasmů, naříkání, trucování a dalších podobných metod, aby se vyhnul vyjádření pocitů nebo i konfrontaci. Při pasivní agresi obvykle dochází k potlačení hněvu nebo frustrace, ty se ale mohou projevit v umírněných formách, například nepříjemnými pohledy nebo tzv. tichou domácností. Pasivně agresívní člověk se může projevovat manipulativně nebo věci sabotovat. Pakliže se nedaří potlačované pocity dostatečně vyventilovat ani takovýmto způsobem, dochází k dalšímu hromadění a k přerůstání například ze smutku v depresi, z hněvu v nenávist, může dojít i ke vzteku a násilí. Pasivní agrese nemusí být porucha osobnosti, pokud se jedná o ojedinělé činy ve specifických situacích. Pasivní-agresivní chování poprvé definoval klinicky William Claire Menninger během druhé světové války v souvislosti s reakcí vojáků na dodržování rozkazů. Menninger popsal vojáky, kteří nebyli otevřeně vzdorní, ale vyjádřili svou agresivitu „pasivními opatřeními, jako je tvrdohlavost, otálení, neefektivnost a pasivní obstrukce“ kvůli tomu, co Menninger viděl jako „nezralost“ a reakci na „rutinní vojenský nátlak“.

Pasivní agresivita vychází z pocitu nedoceněnosti a neschopnosti. Pasivní agresor se uchyluje k projevům nespokojenosti a doufá, že se něco změní. Příklady pasivní agresivity: mlčení jako způsob trestu, ignorace i v případě cílené otázky, dlouhotrvající lhostejnost s cílem vyvolání výbuchu hněvu u druhého, úmyslné zapomínání dohodnutých termínů a úkolů, vyvolávání pocitu viny, stavění se do role oběti, ironické poznámky a sarkasmus, obviňování místo přijetí vlastní zodpovědnosti, pokládání útočných otázek, například: “Jsi normální?”, zamlčování informací. Projevy pasivní agresivity mají jediný cíl - potřebu získat nad druhým člověkem převahu a moc.

Pasivní agresí je například sarkasmus, ironie nebo nekomunikace. Pasivní agresí je dělání, jakože nic, přesto, že se zjevně něco děje. Pasivní agresí je mlžení či různé demonstrace směrem ke svému okolí. Za pasivní agresí je snaha dosáhnout svého, často za jakoukoliv cenu. Asi nejnebezpečnějším projevem pasivní agrese je ROLE OBĚTI, jedna z nejvyšších forem skryté agrese. Za brilantního používání manipulace totiž tento člověk záměrně vyvolává v druhých lidech pocity viny. Pasivní agrese je založena na skryté agresi,_FRUSTRACI , kterou za якої si nikdo nebude allowingيلادtionemu prostitutas Needsocalypse strachem..